Alternativní brněnské Květy zastavují střelu v jantaru
Již po třetí do našich přehrávačů přijíždějí brněnské Květy se svým alternativním pohledem na český folk, tentokrát prostřednictvím desky Střela zastavená v jantaru. Odvažuji se tvrdit, že jde o nejlepší počin v historii kapely, ačkoliv předčit mého milovaného Pasáčka Ovcí z prvního oficálního alba Jablko Jejího Peří [2004] se jí asi těžko podaří. Muzikanti okolo Martina E. Kyšperského opět navázali na základní stavební kameny, jež charakterizují výjmečnost provázející tento projekt...inteligentní, mnohovýznamové, takřka surrealistické texty, přesto s přítomnostní zapamatovatelného sloganu (Jsem cizí člověk ve vlastním srdci/Přilétla ke mě láska, zhůry ani nevím jak, a proč.../Bílý tygr, já ti oči pohladím), typicky zabarvený vokál, či nezměrná škála doprovodných nástrojů a krásný booklet. Oproti předchozím deskám se možná Květy více propůjčují lyrické melancholii a zadumanějším naléhavým písním, nedávají však svou kůži ani v nejmenším lacino a právě písně jako Cirkus, či Zvíře, nebo sebe a zvíře považuji za hudební, textové, ale i pocitové vrcholy alba. Samozřejmě že posluchač nepřijde o říznější písně, z nichž hned ta první Pověsím prádlo kapku vystrašila osazenstvo čajovny, do níž jsem pustil tuto výbornou desku, kterou Kyšperský a spol. nasadili laťku letošní české tvorby opravdu velmi vysoko. Pokud by si troufl bodovat, tak někde nad hranici 80%.
CZK
EUR
USD