Kapela Al-Yaman vydala v roce 2004 první album "Hurriya", které bylo velice pozitivně přijato jak kritikou, tak hudebními fanoušky, pár let hrála, pak si dala tvůrčí pauzu a nyní se nám znovu přihlásila s novým albem. Tolik ve stručnosti z historie této pozoruhodné formace A jaká "Insanyya "(pozor nemá nic společného s anglickým výrazem pro šílenství) je?
Uvěřitelná. Kapel, které hrají ethno, je u nás spousta. Jejich poslouchatelnost je přímo úměrná tomu, jak věrně dokážou napodobit balkánskou, indickou, africkou nebo jinou jimi vybranou hudbu (pokud jste tuto větu přečetli a pochopili, tak u mě máte velké plus). Al-Yaman mají velikou výhodu. V jejich čele stojí jemenská zpěvačka Ashwaq a i další členové kapely a hosté na desce mají s Blízkým Východem mnoho společného, takže jim jejich pojetí arabské hudby nejen můžete, ale dokonce musíte věřit.
Barevná. Smíchat tradiční arabské prvky s taneční hudbou, rockem, reggae a jinými styly chce hodně odvahy a umu. Al-Yaman tohle propojování žánrů skvěle vychází, takže výsledek zní naprosto přirozeně. Jako by se elektronika s arabskou hudbou znaly odjakživa. Občas na vás vyskočí prvky opravdu nečekané ať už je to australské didgeridoo, indický sitár nebo třeba smyčce jak z amerického filmového trháku, ale do celkové téměř hypnotické atmosféry zapadají. Je to jako když skládáte puzzle. Zpočátku se vám zdá, že do sebe dílky nikdy nemůžou pasovat, buď jsou moc stejné nebo moc rozdílné. Ale když je složíte, tak najednou nechápete, jak vám to mohlo nevycházet.
Jen jediná výtka k "Insanyyi". Přes veškerou podmanivost zní album až příliš dokonale, studiově a v některých chvílích až chladně. Takže nejlépe vyzkoušet Al-Yaman naživo. A k dokonalé atmosféře poslouží nejlépe letní festival ve třicetistupňovém vedru.
6/7
Klára Majtánová