Lé La je v kreolštině (indickooceánským povětřím zpotvořené francouzštině) odpověď na pozdrav Komajlé. Čankišou si domorodý statement zvolili za název čtvrtého alba. Posun od mytického, mytologického a poeticky mystifikačního hudebního světa (předchozí desky Gamagaj, Densé Ju a Hudba lidu Čanki) ke světu reálnému je asi nejvýraznější změnou, kterou je z Lé La cítit.
Kapela pojala desku jako hudební cestopis. Jeho podtitul by mohl znít třeba Muzika sesbíraná z několika kapelou navštívených koutů světa, předávaná očima (ušima, rukama, ústy) brněnského srandoethna, které se postupně začíná brát čím dál vážněji.
Hudební imprese, motivy a nápady z Réunionu se tak pohupují vedle zvuků z Pákistánu anebo třeba Ukrajiny. Důležité je, že Čankišou drží svůj tradiční drive, přesto (nebo právě proto?), že obohatili zvuk o hutnou rockovou kytaru. Poslední písní navíc muzikanti podporují projekt adopce dětí z chudé Ugandy – děcka jim nazpívala sbory a píseň se jmenuje jako webová adresa projektu: www.bwindiorphans.org.
****