Oldřich Janota. Velká bilance bez Hotelu Savoy
Vydat „Best of“ Oldřicha Janoty by mohl být ten nejjednodušší úkol na světě, stačilo by oplácat nejoblíbenější věci z dob kapely Mozart K. několika doplňky. Rozsáhlý komplet Ultimate Nothing jde úplně jinou cestou: je to soubor dosud většinou nevydaných nahrávek. Po pečlivém výběru z nich vzniklo osm cédéček těch nejzdařilejších.
Jednu velkou a systematickou bilanci už má Oldřich Janota za sebou. Je jí sborník jeho textů Kytaru s palmou, který vydalo minulý rok nakladatelství Torst. Tou druhou a nejčerstvější je osmidiskový soubor nahrávek, který vyšel před dvěma týdny u Indies Scope. Podává obraz autora, který stál vždy více či méně na okraji scény, ale nelze ho přehlédnout. Stejně jako osamělý strom měnící nudnou, mírně zvlněnou krajinu v místo, na nějž se nelze dosyta vynadívat.
Sbírka Janotových textů vyšla bez jediného doprovodného slova, profilu autora nebo ediční poznámky. Čtenář zůstává s Janotovou tvorbou sám. Posluchač zvukového sborníku Ultimate Nothing je na tom jinak. Dva boxy obsahují po čtyřech nosičích. Každý z nich je v pěkném, originálně zpracovaném digipacku, v každém je místo pro technické údaje, texty písní, případně Janotovo průvodní slovo. Ostatně on sám byl duchem, který výběr zásadně vytvářel, i když ruce na něm pracovaly mnohé. Odpovídá to jeho osobnosti, která jako by definovala sama sebe a pohybovala se ve svém vlastním čase, nebo snad bezčasí. Přitom ale byla vždy obklopená skupinou věrných příznivců, díky nimž také vznikly „pirátské“ nahrávky z koncertů a záznamy z domácích studií, ze kterých je osmidisk Ultimate Nothing sestaven.
Osm CD vyšlo do světa po pečlivé zvukové úpravě ve studiu Jámor Ondřeje Ježka. Nahrávky jsou citlivě vyčištěné a kvalitativně srovnané, zůstala jim autenticita a přitom působí v rámci každého alba jednotně. Přiložené booklety obsahují texty písní a v případě instrumentálek na čtvrtém disku krátké charakterizující reflexe jednotlivých tracků. Komplet má atributy opravdového luxusu – perfektně zpracovaného vzácného materiálu bez vnější okázalosti.
Začátky v 70. letech (disk Na kole z noční směny) odhalují Janotu jako písničkáře, který má v sobě cosi z Hutkovy baladičnosti a hodně z Dylanova „povídavého zpěvu“. Zároveň už je ale slyšet cosi samorostlého ve hře na kytaru a originální vyjadřování. Songwriterské zralosti je věnován konec 70. a začátek 80. let, na disku Fotograf aktů se objeví i Mozart K. V 80. letech zůstává i třetí disk Abys nerozbila láhev…ve halali bzoreN mapující Janotovu spolupráci s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem. Zřetelný je příklon k minimalistickým strukturám a vliv King Crimson. Čtvrtý disk Týden v malovaném domě pochází z týdenního nahrávání v Telči, ambientní kouzla se zvuky neztrácejí janotovskou poezii ani beze slov.
Disk Žlutě obsahuje remasterovanou stejnojmennou nahrávku, která již vyšla v roce 1994. Ukazuje Janotovu novou autorskou tvář, která kombinuje písňovou tvorbu s minimalistickým obdobím. Šesté album Zrcadlová koza obsahuje záznam „levácké opery“, kterou Oldřich Janota nazpíval s Romanou Šilhavou a sám obstaral klavírní doprovod. Poslední dvě CD Hory v údolí a Kolébat obsahují opět sólové písně, na obou hostuje zpěvačka Ľubica Christophory, na prvním houslistka Romana Šilhavá. V obou případech se jedná o domácí studiové záznamy, minimalisticko-písňový charakter zůstává.
Ultimate Nothing není žádná encyklopedie ani při osmiapůlhodinové stopáži a časovém rozsahu od začátků v 70. letech až po rok 2005. Posluchačsky nejvděčnějšího období s Mozart K. se soubor jen dotkne a největší hity jako Hotel Savoy nebo Speedy Gonzales úplně mine (dlužno říci, že vydavatel tuto skutečnost charakterně přiznává už v propagačním textu). Z opačného extrému zde vůbec není reflektována Janotova spolupráce s violovým/violoncellovým duem Ireny a Vojtěcha Havlových z přelomu 80. a 90. let. Tehdy přestávali Janotu chápat i jeho nejzarytější příznivci.
To ale neznamená, že by Indies Scope vydali mnoho hodin nezajímavého průměru mezi výjimečně výraznými krajními polohami. Něco takového se ostatně v Janotově tvorbě ani nenachází a každá jeho píseň nebo stylové období ukazuje, co to znamená být poctivý sám k sobě. Pokud autor sám obchází na okraji zájmu, jeho myšlenky směřují k podstatě věcí. Být na okraji je v tomto případě volba, nikoli z nouze ctnost. Umění procházet nepostižitelnými průchody a díky tomu vidět věci z netušených úhlů je přítomné jako by se to rozumělo samo sebou. Janota je taoistický řezník, jehož nůž najde vždy tu správnou skulinu mezi kostmi a nikdy se neotupí. Jde si za svým, aniž cokoli zbytečně poničí. V tomto sporu duše s tělem si ta první nemá před kostelem na co stěžovat.
http://www.mestohudby.cz/publicistika/kritika/oldrich-janota-velka-bilance-bez-hotelu-savoyBoris Klepal
CZK
EUR
USD