BROUK NA HLAVĚ, BÍTLZ V HLAVĚ
“Ta deska se mi poslouchá příjemně,” nechal se tuhle v Noci s Andělem slyšet bluesman Jan Spálený a přesně tak popsal to, co cítím i já. Stačí, nebo o ní chcete slyšet víc?
Tak dobrá, ještě jeden citát: “Vybíral jsem ty (písničky od Beatles), které jsem kdysi zpíval minimálně sám s kytarou a nebo s kapelou. Byla to hra a je to hra,” řek´ o své novince Lipa. A zase trefa! I když ne všechny písničky mi sednou tak, jak bych si přál (když už to nejsou originály). Startovací Day Tripper je na můj vkus moc funky, zato už Norwegian Wood (u nás druhy Schelinger i Kalandra) je song bláznivý jak vod Waitse, řek´ bych. Střídmé v doprovodu, jeden by to s klimprem uhrál a navrch dospod basenka – no lahůdka rozkošnická. U And I Love Her z Pernýho dne (za rok má čtyřicítku!) čovek nemusí být Bůh ví jaký znalec Bítlz, aby poznal, že je tu převoraná dost a dost. Z Misery se stala náladová barová jazzůvka, klavír si v ní maličko sóluje a někde vzadu hraje cosi, co mi ponejprv připadalo jako že za zdí u sousedů vyznání mobil. Jakýsi jemný kláves… Do You Want To Knew A Secret – právě tak nadýchaně, ve slow tempu by to udělal ten Sinátra. Zase bar, intimčo, šán separé, kejbl s ledem a šampíčka už jen na dně – “Pane vrchní, ještě jednoho Lipu, prosím! A pro dámu křupky nebo oříšky…” “Mám rád jazz, ale jen ten, který má v sobě blues. Jiný ne,” vysvětlil jaksi mimochodem Peter Pavlu Andělovi. Právě ta slova jsou na song I Wanna Be Your Man jak ulitá. Starej Muddy by měl radost. Oproti ní je The Fool On The Hill s nádherným trumpeťáckým sólem dost všední, resp. hodně písničkářská, hnedle by jí mohl pojmout Leo Cohen za svou. Ty dívčí sbory… Další kousek I´ve Just Seen A Face pojal Lipa téměř Spáleně, “Z rokenrolu jsme udělali bluesovku I Saw Her Standing There ”, okomentoval Peter jednu z dalších písniček. I na ní je vidět, jak si to zpěvák užívá. Kdo ho zná, umí si dost dobře představit, jak se u toho šklebí, kření a vůbec ksichtí. Škoda, že právě o tohle posluchač CD přijde, ale na křtu to určitě chybět nebude. Další rozměr… Že Čechoslovák Lipa není sobec, v jednotlivých sonzích občas někdo z jeho boys zasóluje. Dokonale a s citem tak, jak to těm písničkám sluší. Ty největší podivnosti jsou ale ke konci. “No Reply” hozená do samby, relativně čitelná, a přesto tolik jiná “P. S. I Love You”, housličková swingující “All My Loving” a vyvrcholení v podobě “With A Little Help From My Friends”. Ta má podle obalu CD 4:45 minut, ale přesto tento 16. song podle přehrávače trvá celých 11:33 minut. Na úplný konce totož na posluchače čeká malé Překvápko… Ať zleva či zprava, jedno je zřejmé: Peter Lipa se svými šikovnými chlapci citlivě natočil album plné emocí, fantazie a nostalgie, desku – vyznání legendě. “Chybí” zde sice mnoho písní – např. “Let It Be”, jíž ale vynechali na svém albu coverů i Laibach, byť jinak předělali tu desku celou a nenejdete zde ani “Yesterday”, prý vůbec nejčastěji přebíranou skladbu v historii populární hudby. Ale co tu s ní – když už jí udělali všichni…!? Na obalu působí Lipův obličej příjemně vyděšeně až naivně, ale nenechme se zmást. Ten pán to má v hlavě setsakra srovnaný. Ale nebyly o tom vlastně všechny předchozí řádky?
PS: Už u Anděla Lipova squadra, v níž jsou i na albu celebrity slovenského jazzu a blues, dokázala, že živě umí stejně dobře jako ve studiu, že se jich alchymie mixážních pultů netýká. Bude to dokonalý křest!
PS 2: Prečo práve Beatles? A prečo nie? – právě tak se jmenuje Peterův pamfletek, vysvětlující v bookletu mnohé. Počtěte si…
Radek Strnad,http://www.musicpage.cz/mp,Hodnocení: 7/7
CZK
EUR
USD