Ačkoliv náš magazín vychází především z tvrděrockových základů, etablovaný moravskoslezský písničkář Tomáš Kočko má překvapivě k metalu blíže, než se z jeho sólové tvorby může na první pohled zdát. Když napovím, že se jedná o onoho člověka, jenž vdechl sugestivní pohanský ráz posledním třem počinům etnometalových SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, jistě si leckdo dokáže jeho sólovou tvorbu lépe zařadit. Kočko se svým komorním orchestrem produkuje ten typ sofistikovanější folkové hudby (někdy označované jako world music) inspirované rockem, etnickou hudbou a jazzem, která zrovna nepatří mezi tradiční playlist Country Radia, navzdory faktu, že se jedná o maximálně přístupnou a nekonfliktní muziku.
O počinu "Godula", hudebně navazujícím na pět let starou předchozí řadovku "Poplór" (nepočítám-li "sezónní" záležitost "Koleda"), lze napsat vyčerpávající elaborát, v němž by se mohla velebit nástrojová pestrost, progrese pramenící z širšího žánrového rozpětí (kupříkladu ve dvou ze tří bonusů zaslechneme i zkreslenou elektrickou kytaru hostujících "Silenťáků" Radka Hajdy a Miroslava Petřeka) či nápadité texty (občas umocněné dialektem) inspirované tajuplnými legendami z moravskoslezských Beskyd, navíc symbolicky první a poslední stylově napsaný přímo ve staroslověnštině. Je dobré vědět, že obzvláště v Česku snad nejkonzervativnější hudební styl - folk, dokáže někdo umně zmodernizovat, aniž by ztratil něco ze své přirozenosti, na druhou stranu nehodlám být natolik nekritický, jako někteří publicističtí kolegové, kteří tvorbu páně Kočka považují rovnou za zjevení minimálně evropského měřítka. Kupříkladu Ondřej Bezr, nepřekvapivě ze serveru Idnes.cz, na němž jsou diletantské články o nekonformní hudbě snad pravidlem, sice uvedl, že Kočko v roli producenta pomohl na svět třem etno-doommetalovým deskám, ale jaksi již zapomněl zmínit název oné kapely. Že by zmínka o interpretovi z ranku inteligentního metalu byla na tomto serveru nepřípustná? Jiří Moravčík, moderátor pořadu Čajovna na stanici Vltava a redaktor serveru world-music.cz bez skrupulí album označil jako folkrockové (krom dvou bonusů žádný rock neregistruji, mám-li být však pedant, i ony bonusy nejsou rockové, nýbrž metalové) navíc závěrečné vyznění jeho recenze ho pasuje prakticky až na progresivní, cituji: "Tomáš Kočko se s Godulou drží na vytyčené trase. Vydal se po ní kdysi jako neegocentrický, přirozeně zpěvný Valach srostlý s kořeny a vybral si tu nejstrmější. I proto budete dnes u nás těžko hledat laskavější a jiskřivější moravský folkrock schopný zabodovat i za hranicemi."
Uvedenými postřehy ostatních publicistů nechci nijak dehonestovat tvorbu Tomáše Kočka a jeho ansámblu, právě naopak, nicméně jsem nabyl silného pocitu, že k CD "Godula" lze přistupovat z více perspektiv. Tedy nikoliv pouze z té, že jakmile zní tuzemské folkové album trochu rafinovaněji, než běžná produkce Country Radia nebo festivalů typu Beltaine, ihned se kolem něj vytváří jakási aura nedotknutelnosti. Více otevřený posluchač, navíc léty odkojený celou plejádou špičkových folkmetalových (či paganmetalových), neřku-li avantgardních neofolkových interpretů, může lakonicky konstatovat, že Tomáš Kočko & Orchestr zní jako SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY bez metalové složky. Nic více, nic méně. Proč rovnou jeho tvorbu označovat za žánrové jiskření jen z toho důvodu, že v některé ze skladeb zazní baskytara, bicí nebo jiný nelidový nástroj. Osobně zakomponování rockových nástrojů nepovažuji za polyžánrové eskapády, nýbrž za metodu, jak docílit soudobých producentských standardů. Kočkovi rozhodně nelze upřít, že se snaží z tradičního žánru vyždímat opravdu maximum, počínaje výtečným zvukem, až nebývale širokým nástrojovým spektrem konče (přiznám se, že s názvy některých exotických nástrojů jsem se setkal zcela poprvé). A ačkoliv v rámci folkové či etno hudby nelze výsledek hodnotit jinak, než jako výtečný, osobně díky zkušenosti se skutečným fúzováním stylů, mi právě na albu "Godula" chybí avízovaná přidaná hodnota žánrového přesahu. Pokud by totiž nebyl recenzenty, vydavatelem i samotným autorem žánrový přesah vyzdvihován, odpustil bych si tyto polemiky a k výslednému hodnocení v rámci skromnějšího stylového zacílení bych nějaká procenta přičetl. Nicméně pro příklady opravdu rafinovaného fúzování akustické hudby nemusíme chodit ani za hranice naši domoviny, SSOGE jako folkmetalové zástupce jsem již zmínil a že stejně svébytně vyzní i srážka akustické hudby s elektronikou, dokazuje multiinstrumentalista Tomáš Dvořák v unikátním projektu FLOEX.
A přitom poslední tři bonusy experimenty z obou fúzních táborů (metalového i elektronického) přímo překypují, první dva "Zahrada, part II" a "Černá kněžna, part I" díky hostujícím "Silenťákům", jež kompozice patřičně metalově zahušťují, považuji za vrchol kolekce, dokonce se mi líbí snad ještě více než poslední počiny SSOGE, především díky faktu, že Tomáš Kočko je mimořádný zpěvák, skutečný bard. Že si tyká i s elektronikou dokazuje v posledním bonusu "Zlatohlav, part II.". Škoda, že závěrečné bonusy nepatří k primární náplni alba, poté bych hovořil o jedné z nejlepších českých desek za poslední dobu. Ve výsledku však máme co do činění byť se špičkovým, ale stále jen s folkem.
Štěpán Šimek
70%
http://thecave.abysszine.com/recenze/2011100014-tomas-kocko-orchestr-godula/
CZK
EUR
USD