Hudba šesti smyslů
Víc improvizace než promyšlených písní, víc intuice než vědomé skladby, méně pestrosti a větší ponor do jedné, melancholické nálady. Tak by šlo zjednodušeně vymezit čtvrté album svébytného dua zpívajících violoncellistek oproti předchozím deskám. Ale nijak to nevadí. Ačkoliv v rámci diskografie Tara Fuki jde o dílko „nejjednodušší“, upřednostnění prvního nahozeného plánu je také plnohodnotnou tvůrčí metodou.
Zatímco dříve měly Dorka s Andreou ve zvyku skladby povstalé ze společných improvizací déle a pečlivěji obrábět, tentokrát situace podobný přístup neumožnila. Na skladbách alba Sens se projevil v posledních letech omezený kontakt členek dua (Andrea přesídlila do Francie) i „přátelský tlak“ vydavatele na vydání nového studiového titulu místo „živáku“, který plánovaly holky. A ejhle, paradoxně patří k nejsilnějším skladbám alba ty, označené jako čirá improvizace. Průzračný proud tónů, řeka pocitů. Stačí nechat se unést. Možná by příště měly Tara Fuki spěchat s nahráváním ještě víc?
Tomáš S. Polívka
5/7
CZK
EUR
USD