will be available in english soon... Czech translation follows
Traband v roce 2010 – Příběhy a obrazy života, lásky, osudu a smrti
Hudební cesty Jardy Svobody a Trabandu jsou plné nečekaných zvratů. Od country-punk-rockových začátků přes slavné období balkánského dechna společně došli před třemi lety až k tichým písním Přítele člověka. Nyní, doplněn na čveřici, Traband pro změnu zrychlil a rockově přitvrdil. Žádný zásadní zlom ale nepřichází – nová fasáda skrývá staré jistoty – ať sáhnete po kterékoli albu, aktuální nevyjímaje, vždycky najdete slušnou řádku písniček, které si můžete zahrát a zapívat jen tak s kytarou, piánem nebo třeba akordeonem.
Je zvláštní shoda náhod, že album Domasa vychází jen pár dní po novince Radůzy Miluji vás. Jak Radůza, tak i Jarda Svoboda tvoří špičku naší písničkové scény. Oba dokáží skloubit výrazné hudební nápady s nevšední textovou výpovědí a naléhavostí a přesvědčivostí svého zpěvu povýšit výsledek až kamsi k hranicím absolutna. Zatímco písně Radůzy si lze v jiném podání představit dost těžko, u songů Jardy Svobody se to tak velkým problémem být nezdá – skrývají podobný potenciál, jako mají písně jeho oblíbence Boba Dylana – přímo svádějí k tomu být zpívány a interpretovány.
Jméno Boba Dylana se v souvislosti s novou deskou Trabandu vnucuje z prostého důvodu: Jeden z nejvýraznějších opusů Pálíš, doutnáš, nehoříš jako by pocházel od samotného mistra. Vedle dylanovské foukací harmoniky a textových obrazů (…všichni tví rádcové a šarlatáni a tajní proroci, ti neprozradí jak se zbavit tajných nemocí…), ale nabídne i typický trabandí refrén se zpěvem Jany Kaplanové (za svobodna Modráčkové) a zvukomalebnou basovou linku tuby Roberta Škardy. Pětiminutová písnička skýtá dostatek námětů na samostatný esej. A podobně by bylo možné rozpitvávat všech dvanáct stop na albu s jednoznačným závěrem – slabší místa zde nenajdete.
Nad příběhy mírně převažují písně – obrazy. Právě v nich vrší Jarda Svoboda až neskutečné verše: „Kde člověk bere sílu vylézat hory, skály / Aby stanul na vrcholu a zjistil, jak je malý…“ (Krajina v obrazech), místy se přibližuje až k Janotovskému minimalismu: „Mezi břehy / Mezi světy / Bez tíže / Kříže / Plujeme“ (Bez tíže). Čtveřice muzikantů přes úsporné nástrojové obsazení výtečně dokresluje nálady, střídá styly, ve správnou chvíli se dokáže ztišit a nechává prostor textovému sdělení.
Domasa nenabízí příliš mnoho témat. Zpívá se zde o smyslu života, jeho pomíjivosti, o lásce, o smrti. Nemalou roli hraje příroda a živly, které čas od času zasáhnou do lidských osudů. Jedním z nejzvláštnějších míst na albu je milostný příběh Kalná řeka, ve kterém ničivá povodeň osvobozuje od minulosti a dává novou životní šanci.
Závěrečná Nad Koločavou nabízí zklidnění. Za střídmého hudebního doprovodu s dominujícím harmoniem, nad nímž lehoučce poletují tóny trubky, přichází smíření:
„Jsme dvě kapky deště, co se v jednom moři spojí / Až rozplyne se tvoje duše v mé a moje v tvojí / A všechno co nás bolelo, zklamalo a tížilo / Zas bude jako kdyby nikdy nebylo.“ Velebná tečka za skvělým albem.
Jediným problémem se zdá být místy až „nečitelný“ zvuk. Dešifrovat některá slova v punkovém nářezu Co s v mládí naučíš je téměř nemožné a i jinde není zpěv s doprovodem ideálně vyvážen. Producent a zvukař Ondřej Ježek, v jehož studiu JáMor se album natáčelo, veden snahou o syrový a ostrý sound nenamíchal vše zcela ideálně, na druhou stranu dozdobil nahrávky hrou na kytaru, housle a další nástroje a například Kantorovy varhany jsou i díky jeho elektrické kytaře mnohem drásavější a osudovější.
Novinku „Domasa“ podobně jako předcházejícího „Přítele člověka“ nabízí Indies Scope Records ve dvou různých verzích (nepočítáme-li možnost nákupu a stažení „empétrojek“). Vedle běžného CD je k dispozici i vydání obsahující pozoruhodnou šedesátistránkovou knížečku s českými texty písní a jejich anglickými překlady vyšperkované grafikou Jardy Svobody. Určitě se vyplatí si připlatit a pořídit právě tuto „luxusní“ verzi.
Evžen Müller