Přítel člověka - Ivan Kott

will be available in english soon... Czech translation follows

VLAŠŤOVKY I HAVRANI

Skupina TRABAND se opět rozjela naplno a při koncertu v žižkovské Akropoli mohla ve středu 6. června pokřtít další album. Jmenuje se PŘÍTEL ČLOVĚKA, vychází u Indies Scope Records a nabízí 13 písní a jeden videoklip. Kapela nyní hraje pouze ve třech lidech, když novým nástrojem je oproti sestavě minulé harmonium, na které hraje na albu pouze Jarda Svoboda, na koncertech občas i Jana Modráčková, jejímiž hlavními nástroji jsou kytara a trubka. U bicích najdeme opět Václava Pohla, který se občas také přidává se zpěvem k Jardovi a Janě. Ve sborech se na albu objeví celkem šest hostů, a kromě nich ještě muž jménem Jaro Cossiga, který se věnuje oboru Human Beatbox. Na koncertě, kde také hostoval, předvedl publiku, co si lze pod tím představit – na ústa dokáže výborně napodobit hru bicích i zvuky vyluzované "dýdžeji" za pomoci složité techniky. Na albu se uplatnil například v písni Dej mi Bože dobrou ženu, jejíž text je důkazem toho, že jeho autor Jarda dobře ovládá mluvnické vzory (Dej mi Bože dobrou ženu/ Já budu její pán, hrad, muž, stroj/ a ona moje žena, duše, píseň, kost). Jardovy texty jsou tradičně na vysoké úrovni, vynalézavé a překvapivé, plné metafor a fantaskních obrazů, je v nich něha i drsná realita, a především se výborně pojí s hudbou. Jejím autorem je rovněž Jarda, pouze píseň Vlaštovky komponovala Jana. Siluety těchto oblíbených ptáčků se objevují i v Jardově kresbě na obalu a píseň o nich je jednou z nejhezčích na albu. Můžeme tu vychutnávat zpěv sboru i sóla Jardy a Jany, velebné tóny harmonia a bohatost textu. Ten přirovnává lidský osud k letu vlašťovek, které se každé jaro vracejí do svých domovů, a v předposlední sloce říká: "Chceme mít jisto/ že někde je místo/ že někde je hnízdo/ odkud jsme přišli/ a kam zase půjdeme spát/ Že někde je domov/ že někde je hnízdo/ útulno čisto/ že někde je někdo/ kdo čeká na nás/ na návrat." Podobnému tématu se věnuje i píseň Doma nejlíp, ta ale překvapí posluchače svým hudebním zpracováním. Úvodní verše zpívá Jana za doprovodu baskytary tak, že by se dala očekávat bluesová balada nebo něco podobného. Ovšem do toho vpadne zpěv jak vypůjčený od předválečného pouličního muzikanta, kdy harmonium v zastoupení heligonky hraje doprovod ve tříčtvrtečním taktu. Ovšem instrumentální mezihry nás zase přenesou do éry punku, aby se v závěru vrátil Janin tichý zpěv z prologu písně. O domově mluví i ve volném tempu hraná Jdu krajinou, kde o nepospíchání hovoří i úvodní verše – "Jdu krajinou krok za krokem/ nikam nepospíchám/ není kam a nejsem otrokem/ ani času co se jen tak vleče/ Tak žádný křeče/ nic mi neuteče". K těm pomalejším patří také Havrani s textem o andělích a dokonalými dvojhlasy Jardy a Jany, a rovněž krásně znějící V jejích šlépějích. To je jakási parafráze na svého času populární Do lesíčka na čekanou, ale opravdu jen námětem, hudebně to je o mnoho pater výš. Za zmínku stojí také píseň kumulující osm minipříběhů, nazvaná Ve stejném okamžiku. Úvodní sloku Jarda za doprovodu harmonia na půl recituje a na půl zpívá podobným způsobem, jakým jsou přednášeny litanie v kostele. Jak však příběhy přibývají, doprovod zvolna přitvrzuje a zpěv nabývá vrchu. Pak je tu ještě píseň Partyzán, která je na disku obsažena i jako videoklip. Úvodní sloka rytmizovaná ve stylu bolera ve znění "Partyzán se v horách ukrývá/ Partyzán – stará hlava šedivá/ Zůstal sám a proti němu přesila/ Partyzán – i když už válka dávno skončila" se pateticky opakuje jako refrén mezi slokami, které jsou rapované a hovoří o neschopnosti vyrovnat se s minulostí. Pokud se někdo domníval, že s odchodem velkých dechů ztratí kapela na údernosti, pak se mýlil. Jardova baskytara s Václavovými bicími se v případě potřeby dokážou postarat o žádoucí razanci a také harmonium se pod šikovnými prsty umí náležitě odvázat.
Album bylo vyrobeno ve dvojím provedení – levnější verze je uložena v běžné plastové krabičce, dražší obsahuje knížku se všemi texty v české i anglické verzi, dvě Jardovy krátké povídky, jeho kresby a také a také tuto krátkou básničku, která vlastně tak trochu souvisí s názvem alba:

HIS MASTER VOICE
Poznal hlas svého pána.
Pozná pán hlas svého psa?
Na koncertu, kde bylo album představeno, se s trabandím triem sešli i někteří členové minulé sestavy, takže při závěrečných písních se na pódiu objevili i Evžen Kredenc (banjo), Jakub Schmid (baskřídlovka) a Robert Škarda (tuba). Koncert to byl báječný a ty další, které kapela chystá, budou určitě ještě lepší. 

Ivan Kott