Za okny rychlíku - Antonín Kocábek - týden.cz

will be available in english soon... Czech translation follows

Před rokem vyšlo debutové album dámy s trochu infantilní zdrobnělinou ve jméně a rodiče dětí s logopedickými vadami mohli zajásat: album vtipně a hravě nabízelo další písničky na procvičování výslovnosti. Jenže co naplat - pro ostatní posluchače šlo spíš jen o kuriozitu, dobrou ukázku možností a tvárnosti českého jazyka. Deska tak trošku připomínala záznam písniček z divadelních představení - vytržené z kontextu často působí i přes všechen vtip ochuzeně a neplnohodnotně.

Kdo tak trochu s obavami dosud odkládal aktuální druhou kolekci stejné osoby (jako autor těchto řádků), dělal docela chybu. Plně autorská kolekce klavíristky, akordeonistky - a pozor - tentokrát osobité šansoniérky, je totiž z úplně jiného těsta. A při vší úctě k záslužné práci, kterou jistě debut je, navíc kvalitativně výše. Komu se stýská po před časem rozplynulé kapele Ta Jana z Velké Ohrady, má tu totiž tip na docela adekvátní náhradu.

Hudební rozsah od jazzové barovky až někam k hospodskému šramlu, kabaretní rozevlátost, nostalgie a současnost, lidová moudra i až překvapivě trefně interpretované postřehy a ze života zjevně odpozorované či přímo odposlechnuté příběhy - to všechno tu je. Záleží jen na posluchači, jak blízko si ty písně připustí k tělu a jak moc se je ochoten do nich ponořit. K pozitivům alba je potřeba připočíst dobře zvolené spolupracovníky, kteří svými nástroji písničkám hodně pomohli - v čele s manželem(?) Vladimírem Třebickým, který se kromě bicích připojil i hlasem.

Niterný ženský pohled na svět oplývá ironií, ale častěji se nebojí ani ukázat občasnou bezradnost. Jako takový asi bude vyžadovat soustředěnějšího posluchače se zkušenostmi, který je ochoten se zamyslet, než toho, který se spokojí s opakujícími se slogany a přirovnáním k Radůze jen pro to, že tu zní akordeon. Což neznamená, že vše je tu dokonalé a že někdy snaha nezůstane na půl cesty a pokus o umělecké zpracování nesklouzne po povrchu, kdy se autorka sice pro sebe s tématem vypořádala, nicméně emoce se nedostavují, i když by měly. Ostatně i úspěšnější pokusy, jakým je třeba reflexe do ústraní odloženého stáří (Domov důchodců)  mají ještě svoje rezervy.

Amálka K. Třebická  má rozhodně dlouhou cestu k přesvědčivosti i schopnosti zapůsobit tak jako ti nejlepší v žánrové oblasti, ve které se pohybuje. Přesto kráčí rozhodně správným směrem a je dobré ji nepřehlížet. Už jen proto, že těch, kteří nechtějí své posluchače jen pobavit, nemáme na rozdávání, a než se nejmladší generace muzikantů dostane do stadia vyzrálosti, aby se zaobírala i podobnými tématy, jaká jsou probírána na tomto albu, nemálo z nich své snahy dávno vzdá.

Antonín Kocábek

http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/ruznost-zenskych-pohledu-a-vyhody-duvery-ve-spoluhrace_322997.html#.VJ9DBf8dhvA