will be available in english soon... Czech translation follows
Příliš krotká zviřátka
Brněnské seskupení Lesní zvěř se opakovaně objevuje a mizí. Díky tomu působí jako věčně na začátku. Druhé album vyšlo pět let po debutu - a sotva na tom něco změní.
Nu-jazz, který čtveřice produkuje, je na tom v mnohých směrech podobně jako v poslední době výrazně módnější elektroswing. Dokáže snadno nadchnout, příjemně se u něj relaxuje, málokoho urazí, ale zároveň si tak nějak příjemně proskáče okolo a moc toho po sobě nezanechá. Čas od času dloubne posluchače pěkným motivem, ale nakonec stejně jen prošumí jako optimistická, instrumentálně vynalézavá a rytmicky neuvadající... kulisa.
Potenciál, nasazení ani radost tu přesto nechybí. Kapelník Jura Hradil je - na rozdíl od své účasti v Tata Bojs či Umakart, kde je nenápadným doprovazečem - tady ve svém živlu a zpěvák Miloš Rejsek zúročuje to, co se naučil v Swordfishtrombones: přeskakovat mezi polohami zpěvu tak, aby vždy nejlépe vynikla nálada. Jenže co s tím, když vše už od počátku víc než jako promyšlené skladby zní jako instrumentálně ekvilibristický jam-session?
Dvojka Lesní zvěře rozhodně nezklame, poslouchá se skvěle a není důvod se k ní nevracet. Je soustředěná, energická i intimní, a přímo hýří proměnlivostí nálad. Nicméně pořád zůstává jen matným otiskem toho, co dokáže kapela ze sebe dostat na koncertech.
Antonín Kocábek
EUR
CZK
USD