will be available in english soon... Czech translation follows
Movable Feasts od Lesní Zvěře: soubojná hra s (ne)očekáváním 85% Recenze | Veronika Vlachová | 7.4.2014
V Lesní zvěři se setkávají odvážné i melancholické nápady, ukryté především v hlavách Miloše Rejska a Jury Hradila, a dál se jejich vývoj přenáší až do prostoru určeného k realizaci. Nikoho k tomu nic nenutí. Jen kompoziční přetlak, který je někdy naopak utlačován nedostatkem času. Teprve druhá deska, která za dobu čtrnáctileté existence této elektrojazzové kapely původem z Brna vznikla, odkazuje na poetiku pohyblivých svátků, které nesou atribut volnosti a nesvázanosti. Novinka Movable Feasts se od debutu stává mnohem méně předvídatelnou. Přesto je na ní spousta míst k setrvání.
Trio ve složení Jura Hradil (klavír, hammond), Miloš Rejsek (zpěv) a Martin Čech (bicí) si na nedostatek hudební realizace nemohou stěžovat. Hradil je členem Tata Bojs, Umakartu či Kašpárku v rohlíku. Rejsek byl frontmanem Swordfishtrombones a současným ve Voodooyoudo. A bubeníka Martina Čecha najdeme například v projektech Pavla Fajta. Ke vzniku Lesní zvěře ovšem vedla jiná iniciativa – potřeba neostýchat se vpustit své hudební ideje do strun a na veřejnost. Tam, kde debut trochu pokulhával, se druhé hudební dílo této formace prezentuje sebejistě. Lesní zvěř si na něm zachovává svůj rytmický tep, mnohdy melodickou líbivou jednoduchost (Evil Evil Eye), hlouběji se také zabořuje do vln nepředvídatelnosti, rebelské nespoutanosti a rytmu gamblerského nebezpečí (Endgame).
Neberou si servítky ani se snivou melancholií, která se z jemného zpěvu Kristýny Krutské nakonec rozvine v tepající kompozici až s dramatickými pasážemi podpořenými trumpetistovými výkřiky Marka Steyera (Razor Ray). Skladba Kavka Airlines vezme kohokoliv na rychlý přelet nad dvěma zcela odlišnými hudebními světy, ve kterých je ve zvukovém centru saxofony a flétny Filipa Nebřenského.
Tím však hra s posluchačskými očekáváními nekončí. One Big Soft Spot se na svém začátku dramaticky vzdouvá, aby ji zvládla ukonejšit až oáza ženského vokálu. Ovšem ne na dlouho. Rytmická divočina pulzuje ve prospěch posluchačského „libida“ až do konce.
Hostování básníka Honzy Těsnohlídka v Ještě je co ztratit bezpochyby láme celé album. Znamená zajímavou miniaturní kontemplaci. Představuje filozofickou fata morgánu, vyvolávající životní depresi: „Nebáli jsme se chtít a nedostat. Vsadit a prohrát. Jít a zakopnou…. To, co v nás bylo, v nás už není. Díváme se na sebe. Lituješ mě. Lituju tě. …Cizí si navzájem. Cizí sami sobě… Něco jsme měli a ztratili.“ Tíživost životní pomíjivosti ale naštěstí rozbíjí dvě poslední pohodovky: Orifice s lehkým etno nádechem a Skid Marks, pod kterou ještě probíhají poslední zbytky nástrojových výbojů.
Album Movable Feasts tepe nakažlivou energií, kterou jisto jistě podporuje i vědomí kompoziční svobody. Přesto je to album posluchačsky velice příznivé. Ukazuje rozmanitosti nejen recepčně atraktivní přijatelnosti, ale také propojení několika světů zapadající do sebe jako puzzle. Lesní zvěř balancuje na hraně mezi současnými žánry a moduluje z nich vlastní svět, ve kterém není místo pro zbytečně přetechnizované a předimenzované náročnosti. Zní svěže, sebejistě a největší kouzlo je v jejich debužírování ve zvukových a tematických kombinatorikách. A to jsou důvody, proč se tomu oddat.
http://www.kulturissimo.cz/index.php?lesni-zver-movable-feasts-recenze-desky&detail=2008/