will be available in english soon... Czech translation follows
Lipový čaj je opět dobře vyluhovaný
Když pojmenovával svou novou desku, byl slovenský jazzový zpěvák Peter Lipa stručný – vystačil si pouze s číslem 68. Odkazuje jím jednak na svůj věk (68. narozeniny oslavil loni, kdy album nahrával), jednak k titulní písni Hopeful Spring and Weeping Summer. V ní se údajně vůbec poprvé ve své kariéře vyrovnává prostřednictvím hudby s politickým tématem – Pražským jarem.
Stylově navazuje nové album jak na předchozí studiovou desku Lipa spieva Lasicu, tak i na „živák“ Live in Akropolis. Tentokrát ale nechal rodák z Prešova svůj lipový čaj pořádně vyluhovat – od vydání obou nahrávek totiž uplynulo už sedm let. Ani tato deska se přitom neobešla bez veršů Milana Lasici, a to v písních Hmla a Čo mám rád. Ty dokazují, že slavný skladatelsko-textařský tandem je stále perfektně sehraný.
Lipa se ostatně v bookletu svěřuje, že dobrý text považuje za základ každé písně, a jejich výběru proto věnuje značnou pozornost. Že se tato snaha vyplácí, dlouhodobě potvrzuje i spolupráce s Rudou Rusiňákem, který na novém albu slovy opatřil čtyři skladby – Kam sa stratí svetlo, Smiem prosiť?, Stromy sa l'úbia postojačky a Úder pod pás. Každá z nich má v sobě to nejlepší z ingrediencí, s nimiž Lipa uměl vždy pracovat a díky kterým je patrně nejvýraznější postavou slovenské jazzové scény – od inteligentních a jazykově vybroušených textů, přes všestranný interpretační talent a nezaměnitelný vokál až po kvalitní instrumentální zpracování.
O produkci se na Šedesátosmičce staral Peter Lipa mladší (svého otce doprovází v kapele jako pianista). I díky němu se může deska pochlubit moderním a svěžím zvukem.
„Už dávno jsem zjistil, že je jednodušší zpívat písně, které pocházejí z mé hlavy, než melodie někoho jiného. V posledních letech si v tomto skladatelském procesu nejlépe rozumím se svým synem Petrem,“ vysvětluje Lipa starší. Jak už to bývá, jablko nepadlo daleko od stromu.
Petr Obrovský - Kult