will be available in english soon... Czech translation follows
Mezi reakcemi na novou desku moravského "moderně folklórního" barda Tomáše Kočka lze narazit na drobná popíchnutí – například že v minulosti už se na deskách jeho Orchestru urodily momenty překvapivější, novátorštější, pronikavější. Že po pěti letech čekání od předchozí autorské řasovky byla očekávání ještě výš. Možná. Osobně mám ale z Goduly velice dobrý pocit. Deska je výrazově pestrá, ale vývažená a neztrácí punc celistvosti, okamžitě povědomý rukopis protagonisty ani netřeba zmiňovat. Třebaže starší počiny mohly v určitém smyslu odrážet víc mladického entuziasmu, s postupujícími lety naopak stále víc vyniká to, co je Kočkově pojetí moravského folklórního odkazu snad nejcennější. Tomáš uchopuje tradiční muzicírování s ojedinělým nadhledem, ze kterého jsou znát autentická lehkost i zasvěcená znalost podstaty, obě promíchány s hravým volnomyšlenkářstvím. Čím "protřelejším" rutinérem se stává, tím celistvěji a samozřejměji jeho nahrávky působí, i když si s chutí zaexperimentuje s aranžérskými přesahy – viz hřmotnější a potemnělé nálady, kterými "načichl" při spolupráci s doomovými Silent Stream Of Godless Elegy, ale i decentní prvky tanečně syntetické. Tomáš Kočko nemá zapotřebí si na cokoliv hrát, nebo se do něčeho stylizovat, vždyť je úplně jiná třída než všelijaké mechanické pop-folk-rockové karikatury. Z Goduly je pořád cítit radost a to mi bude vždycky milejší než afektovaný lesk.
4/5
Michal Husák
Rock & Pop