Neslýchané - Evžen Müller - Countryworld.cz

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

Neslýchané písně utkané z rytmu příběhů


NeslýchanéZhruba rok po výtečném albu Domasa přichází Traband s další studiovou nahrávkou. Album „Neslýchané“ je poskládáno podobně jako svého času Roadmovie z písní – příběhů. K nezapomenutelným kouskům alba minulého patřily dvě osudové story: Kantorovy varhany a Kalná řeka a právě na tyto písně Neslýchané navazuje. Mimochodem mezi novinkami se ukrývají i nahrávky pořízené již před rokem (znalci kapely si mohou tipnout, které to jsou). Stylově se Neslýchané nepříliš vzdaluje od svého předchůdce a osciluje mezi osobitými podobami „trabandího“ folku a rocku. A co je podstatné – je opět skvělé.
 
   Příběhy, které album přináší, jsou přitom často docela všední. Paní z koloniálu krom toho, že s láskou prodává své ničím výjimečné zboží, je žena úplně obyčejná a Posluchač z Prahy, hledající u svého přijímače nenávratně ztracený čas, ztělesňuje prototyp osamělosti. Mírně schizofrenní a nostalgická Romeo a Julie po deseti letech (v raných verzích této písně se zpívalo o letech dvaceti) ukazuje, kam může lásku dovést každodenní monotónnost: „Den za dnem, rok za rokem míjí tak jednotvárně / Snažím se cítit s ní, většinou ale marně / Ona se probouzí, já zůstávám pod peřinou / a dny tak jednotvárně, tak jednotvárně plynou…“
 
   Při poslechu se mimoděk vynořují zajímavé souvislosti. Například úvodní slova Princezny Lady „Za městem, za domy, v dřevěný boudě žije / Tam, co dřív bejvala zahrádkářská kolonie / Ze sklenice od hořčice víno z krabice pije / Červený víno s nápisem Poezie“ dávají vzpomenout na postavičky z písní Vlasty Třešňáka, zatímco kdesi pod povrchem (v koncertní verzi zcela nepokrytě) se ozývá Walking On The Wild Side od Lou Reeda. Podobně i závěrečná Kámen v botě připomene balvan, který se už dlouhá léta valí věčným hitem Boba Dylana. Dalších méně nápadných citací skýtá album víc než dost a Traband nechává na posluchači, co si najde a odhalí. Někdy se nečekané inspirace mihnou i v textu: „Včera v hospodě jsi dostal pěstí / od toho chlápka, co vypadal jak Brad Pitt/ Chtělo se ti smát a nevěděl jsi proč / Dostals druhou a byli jste si kvit“. Pro písničky samotné ale není nejpodstatnější občasné využití určitých hudebních motivů a literárních či filmových odkazů, nýbrž způsob, jakým Jarda Svoboda dokáže spřádat své geniálně jednoduché melodické nápady a texty gradovat až k mnohdy nečekaným pointám.
 
   Z nálady alba poněkud vybočují dva potenciální hity – možná až příliš prvoplánový popěvek Moji učitelé a o něco trvanlivější vtipně „romská“ Deža ví o Dežovi, co nechce do Kanady a je mu dobře tady. Přesto se zdá, že k písním, na které se nezapomíná, se zařadí spíše naturalisticky drsný Vetřelec nebo Takovej pán – nedopovězený příběh o muži, z jehož sklepa se v noci linou podivné zvuky.
 
   Traband současnosti je tvořen čtveřicí muzikantů. Zatímco na koncertech Jarda Svoboda poslední dobou hraje víceméně pouze na kytary, na nahrávce hrábne i do strun baskytary a rozezvučí harmonium, piáno a další klávesové nástroje. Jana Kaplanová (v doprovodném textu uvedená pod dřívějším příjmením jako Modráčková) tradičně střídá harmonium, klávesy a trubky. Vedle toho také zpívá a to snad ještě lépe, než kdykoli dříve. Naléhavost a přesvědčivost čišící z jejího hlasu vynáší zdánlivě banální píseň Muž který sázel stromy, mezi nejlepší místa na albu. Nedílnou součástí kapely a jejího nezaměnitelného soundu jsou bubeník Václav Pohl a Robert Škarda s tubou, suzafonem a baskřídlovkou. Při natáčení vypomohli hosté: houslista Jakub Sejkora, producent Martin Černý (Rudovous, Echt!) s tereminem a tin whistle a asi nejvýrazněji Lucie Redlová, jejíž hlas a mandolína zdobí nejen aktuální nahrávky (nejvýrazněji Muže, který sázel stromy), ale poslední dobou čím dál tím častěji také koncerty Trabandu.
 
   Minulá alba Trabandu se prodávala ve dvou variantách, vedle klasické v plastovém boxu byla k dispozici i luxusní varianta v podobě knížečky. Novinka je v tomto ohledu o něco skromnější, jediná nabízená verze se nachází někde mezi těmito póly. Jako vždy nadprůměrný obal zdobí ilustrace Jardy Svobody (možná to není až tak známo, ale je vystudovaným pedagogem oboru český jazyk – výtvarná výchova) a nechybí ani anglické překlady textů. Pro ty, kteří se rozhodli nestahovat muziku svých oblíbených umělců z internetu a podpořit je nákupem zvukového nosiče, je i toto balení cédéčka Trabandu milou a zaslouženou odměnou.
 
   Album doplňuje hudební DVD s výběrem dvanácti písní tlumočených v znakovém jazyce. Trochu škoda, že tento pozoruhodný bonus sestavený ze čtyř řadových alb, která Traband vydal u Indies Scope (či dříve u Indies Records) nedává díky české verzi znakového jazyka příliš možností překročit hranice naší nevelké země.
 
   V devadesátých letech vycházel časopis Hitbox, jehož zásadní součástí byla notová příloha s písněmi hratelnými a zpívatelnými lidem hudbymilovným. Během nějakých čtyř let se však studnice písničkových pokladů vyčerpala a po nedlouhém živoření se Hitbox bohužel odebral na věčnost. Traband tehdy teprve vstupoval do povědomí posluchačů a žádná z jeho písní nestihla být zaznamenána v této dodnes živé inspiraci „amatérských“ muzikantů. Věčná škoda, pokud by nějaká obdoba Hitboxu existovala dnes, měly by písničky Jardy Svobody a jeho party větší šanci získat další příznivce, a v tom nejlepším slova smyslu zlidovět. Přestože si Traband za roky své existence vydobyl značné renomé a posbíral i spoustu ocenění (včetně Andělů v žánrech world music či folk a country), existuje stále ještě dost takových, kteří se v informacemi a komerčním kýčem přesyceném světě s jeho hudbou míjejí. A to je velká škoda, protože takhle zpěvných, sdělných a poetických písniček nebude nikdy dost.

 

Evžen Müller

 

http://www.countryworld.cz/viewclanek.php?id=3628




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×