will be available in english soon... Czech translation follows
Kdo si všímá plakátů a pozvánek na letní festivaly, nemohlo mu uniknout stále častěji se na nich objevující jméno moravské šestice. Ta v čele s výtvarníkem Rudolfem Brančovským volně navazuje na kapelu Veselá zubatá. Aktuálně jim vyšla nejen oficiální reedice debutové, před časem vlastními silami vydané desky, ale novinka, svědčící už jen samotným názvem o tom, že ti, kteří se berou vážně, tu nejsou na správné adrese.
Písničky zpěváka a banjisty Rudy Brančovského si všímají všednodenních témat, často vycházejí z pohledu outsidera a i na album přenášejí odlehčenou atmosféru šramlu, míchaného s punkem, country i hospodsky hraným folklórem. Jsou živelné a pravým opakem sofistikovaného přístupu. Poletíme? tak baví nejen sebe, ale i ty posluchače, kteří jsou ochotní jim naslouchat a naladit se na podobnou vlnu.
Hospodský humor je ovšem dvojsečný a skrývá i nemalé nebezpečí, že se kapela opije vlastní zábavností a pak by mohla snadno propadnout pocitu neodolatelnosti i lacinému podbízení. Poletíme? naštěstí jen občas zabalancují na téhle hraně, a daří se jim za ni nepřepadnout. Podobné je to i s poměrem upřímnosti a naivity - toho prvního je chválabohu mnohem víc. To vše dohromady skrývá i to riziko, že pro určité procento posluchačů tahle deska bude znamenat jen příjemnou a nenáročnou zábavu, která nestojí za hlubší přemýšlení. Což by bylo škoda.
Poletíme? i se svou novou deskou určitě budou bavit všechny, kteří rádi Traband, Schodiště nebo Původní Bureš, a jméno Ivana Mládka v souvislosti s nimi asi ještě opakovaně také zazní. Ale přirovnání v tomto případě nejsou důležitá. Té bezambiciózní radosti, která z jejich nového alba vystřeluje jako barevné rachejtle na všechny strany, totiž nikdy není dost.
Antonín Kocábek