Cicada

Bizarní bluesový šraml z New Yorku, o kterém do roku 1998 nikdo nepředpokládal, že by kdy mohl vzniknout. Malíř Wade Schuman měl ovšem jasný cíl: dokázat, že blues má pořád potřebu prostopášné výstřední vynalézavosti a kontaktu s publikem. „Nechceme, aby se pouze cítilo dobře. Je potřeba ho svést a uvést do pohybu. Hazmat Modine jsou post-jugbandová kapela, žádné nostalgické retro." Hazmat Modine milují americkou muziku 20. a 30. let minulého století. Newyorskou scénu, kam jezdili nahrávat kluci z Trinidadu calypso a z Havaje se sem stěhovali kytaristé. Harmonikářské blues tady skřípalo jako písek pod botami, v latinských čtvrtích se schylovalo k rytmické revoluci, dixieland zněl na plné pecky, neworleánské kapely budily lidi ze snu, evropští Židé to kontrovali živočišným klezmerem a Cikáni jančili jako doma při tancovačkách. V 30. letech ovšem Hazmat nezamrzli. Vydali se dál do sixties, protože bez jamajského rocksteady a bílého rhytm´n´blues by to nebylo ono.
 
„Ať mě Bůh s Wilsonem Pickettem prominou, ale tahle muzika je....soul. Má skutečnou, dýchající duši, způsobující, že se probudila kupa posranejch unavenejch hudebních žánrů, navzájem se objala a pustila do společného tance. Úplně poprvé a já je navíc podezřívám z toho, že spolu mají právě teď někde za rohem sex. Kéž by měly děti," napsal o Hazmat Modine americký novinář Larry Rapoport.
 
Schuman expresivně hraje na foukací harmoniky a zpívá chraptivým hlasem černého bluesmana od Mississippi najmutého ruským cirkusovým orchestrem, kde ho nutí napodobovat Hurvínka. Bill Barrett se přidává s chromatickou harmonikou a zbytek excelentních muzikantů z newyorské avantgardní a jazzové scény si v rukách přehazuje havajské, steel a elektrické kytary, banjo, trumpety, flétny, duduk, basové marimby, saxofony, rumunský cimbál a do toho zní štěkot indických pouličních psů, načichlých prý morfiem.
 
A jen tak namátkou, pro tyhle lidi předtím pracovali: Postwar Chicago Blues, Burning Spear, Karrin Allyson, Sam Rivers, Carla Bley, Taj Mahal, Lionel Hampton, Gil Evans, Metropolitan Klezmer Band, David Bowie, Shuggie Otis, Eddie „Cleanhead" Vinson, Philip Glass, Norah Jones, Juan Pablo Torres, Greta Gertler aj.
 
Skoro všechno Schuman skládá sám, něco si vypůjčí, zbytek nachází na ulici, tak jak jde čas. Nebo potká další kamarády, třeba sibiřské hrdelní zpěváky Huun-Huur-Tu hostující na debutovém albu Bahamut. „Uvědomte si, že žijeme ve zlatém věku world music. Hudba přichází odevšud a na festivalech se navzájem potkávají muzikanti z Afriky, Asie a Ameriky. Jejich spolupráce vychází z přirozenosti a toho, jak vnímají svět okolo sebe," říká Schuman.
 
Bahamut se zařadilo mezi nejúspěšnější a nejvyhledávanější nahrávky roku 2007. Hazmat Modine vystoupili na snad všech významných festivalech a když už ani jeden nechyběl, vrátili se do New Yorku, aby připravili pokračování. Dostalo název Cicade, vyšlo letos na jaře a pomáhali ho natáčet – proč to vlastně po Huun-Huur-Tu nikoho nepřekvapí - beninská dechovka Gangbe Brass Band, jejíž kapelník nosí během koncertů na hlavě železnou traverzu a avantgardní newyorský smyčcový Kronos Quartet, hledající rovněž kdejakou dosud neobjevenou hudební skulinku. A na oplátku také americká písničkářka Natalie Merchant: Hazmat Modine totiž hostovali na jejím loňském dvojalbu Leave Your Sleep. A jestliže japonský básník a vynálezce formy haiku Macuo Bašó kdysi o cikádách napsal, že „jejich zpěv proniká do skály", lze si představit, co tím názvem pro své nové album Hazmat Modine asi mysleli.

Skladby:

1 Mocking Bird 
2 Child of a Blind Man 
3 Two Forty Seven 
4 Cicada 
5 Buddy 
6 In Two Years 
7 I've Been Lonely for So Long 
8 The Tide 
10 Walking Stick 
11 So Glad 
12 Cotonou Stomp 
13 Dead Crow 

TT: 51:14