Ležatá osmička

Hanspaulská skupina Tata Bojs vydává nové album s názvem Ležatá osmička. To se objeví na trhu po 4 letech od vydání posledního řadového alba Kluci kde ste? Album je hudebně i tematicky pestré. Texty se táhne červená nit tématu opakování, zacyklení. Nicméně látka, ze které je deska sestavená má více barev než jen červenou. Je zde vize poměrně blízké budoucnosti, nástin minulosti a postavení celého lidstva, dokonce i apokalypsa a v neposlední řadě i několik písniček, které se zabývají lidskými vztahy a komunikací. Přes nastíněná témata ale album určitě není přehnaně "zatěžkané" nebo moc vážné. S tématy a to i s těmi závažnějšími Tata Bojs pracují pokud možno zábavným způsobem Hudebně je album maximálně písničkové, s co nejúčelnějšími aranžemi. Žádné přehnané "vrstvení" a nepřehlednost. Jen nejsilnější nápady zůstaly. Zvuk desky je moderní, ale nijak křečovitě "trendy". Stejně tak je v některých aspektech retro, což je vlastně často právě moderní. Vyjma již ustálené sestavy Milan Cais (zpěv, bicí), Mardoša (basa), Vladimír Bár (kytary), Jiří Hradil (klávesy) a Dušan Neuwerth (zvukový mistr) se objeví jako hosté kompletní Clarinet Factory, komorní orchestr dirigovaný bývalým kytaristou skupiny Markem Doubravou a Vladimir 518. První ochutnávkou z alba je symbolicky pojmenovaný pilotní singl „Opakování“. Rozčeří Ležatá osmička stojaté vody české hudební scény? Udělá vlny nebo bude splývat? Znak, prsa, kraul? Vzhledem k jejímu logu by nejlepší plavecký styl byl asi "motýlek".
 
 
Seznam skladeb:
1. Progresívní (Intro)
2. Papírovka
3. Opakování
4. Usínací
5. 2031
6. Světová
7. Filmařská
8. Ztraceni v překladu
9. Písmenková
10. Hořká čokoláda
11. Homo demo
12. Progresívní (Outro)

Hanspaulská skupina Tata Bojs začala pracovat na novém albu již na podzim roku 2009, kdy se díky nehodě na motorce ocitl zpěvák Michal Cais na několik týdnů nedobrovolně doma a využil tak volný čas na přípravu nových písniček. Všechna předchozí alba Tata Bojs měla vždy jednotné téma, ale tato novinka narozdíl od Futuretra či Nanoalba je trochu jiná. Jak bývá u Tata Bojs zvykem, nic není dopředu jasně nalinkované.

Ležatá osmička je v podstatě smyčka a s těmi Tata Bojs pracují, ať už v hudebním slova smyslu, ale i celkově velice často. Pohybují se v různých cyklech, opakují se, ale pořád to jsou Tata Bojs. A tak jako řada dalších umělců jsou i oni chyceni do tohoto paradoxu: Už nikdy nebudeme znít úplně nově, ale stejně tak už to nikdy nebude přesně takové jako za starých časů.
 
Album je hudebně i tematicky pestré. Texty se táhne červená nit výše zmíněného opakování, zacyklení. Nicméně látka, ze které je deska sestavena má více barev než jen červenou. Je zde vize poměrně blízké budoucnosti, nástin minulosti a postavení celého lidstva, dokonce i apokalypsa a v neposlední řadě i několik písniček, které se zabývají lidskými vztahy a komunikací.
 
Přes nastíněná témata však rozhodně album není přehnaně zatěžkané nebo moc vážné. S tématy a to i s těmi závažnějšími Tata Bojs pracují pokud možno zábavným způsobem.