Dostává se Vám do rukou unikátní hudební nosič. Jeho speciálnost tkví hned v několika aspektech. Tak tedy popořadě. Zcela jistě není běžným hudební profil lidových písní převážně z jedné obce. A to né jen z ledajaké. Lužná, obec rozprostírající se v krásném prostředí podhůří Javorníků, byla v minulosti častým cílem písňových sběratelů. Jedním z nich byl i vsetínský primáš a písňový sběratel Zdeněk Kašpar, který zde prováděl písňové sběry v polovině minulého století. Tehdy zde patřili mezi jedny z posledních nositelů lidové písňové tradice především Karel Filgas (Humenský) a Josef Filgas (Minář). Již zmíněný Zdeněk Kašpar rovněž studoval a zaznamenal hudecký styl rodinné kapely Baranů z Neratova. To je údolí mezi Lužnou a Valašskou Polankou. A nyní ta v úvodu zmíněná unikátnost tohoto hudebního nosiče.
Právě písně, sebrané před mnoha desítkami let, se vrací zpět do Lužné. A to doslova. Může za to především zdejší rodák, primáš, iniciátor tohoto projektu a také pokračovatel zmíněného rodu Filgasů Miroslav Urubek. Podařilo se mu vybrat rytmicky, melodicky i tématem zajímavý komplet písní a především, což oceňuji nejvíce, také originální interprety. Hudební jazyk muzikantů nám prozrazuje dlouholeté ovlivnění jejich hry právě Zdeňkem Kašparem, primášem CM Jasénka. Souhru a celkový výraz podtrhuje specifický styl i houslový projev primáše Mirka Urubka a pomyslnou třešničkou na výrazovosti všech nahrávek jsou místní zpěváci a zpěvačky, kteří dávají snímkům jisty punc autentičnosti. Ostatně citlivému posluchači jistě neunikne celková zvuková barevnost snímků, kterou ovlivnilo místo jejich natáčení. Hudci i zpěváci nepřijeli do studia, ale technici Českého rozhlasu Brno přijeli do vsetínského Lidového domu, kde pod režijním vedením Pavla Ptáčka snímky po několik dní vznikaly. Zajímavým zvukovým i tematickým zpestřením jsou také masopustní písně grifně zahrané harmonikáři z Lužné, stejně jako dívčí písně v podání ženského sboru Luženky.
Toto CD Vám přináší možnost poslechnout si znovuoživené písně a navíc navrácené zpátky do jejich dědiny. Do Lužné. A to je moc dobře. Tož včíl už zahrajte, muziganti luženští! Do tanca, do zpěvu i od srdca k srdcu. Jaroslav Kneisl