Písně vánočního času

Krása prostých moravských a slezských koled zazpívaných a zahraných „podomácku“ prýští z každého tónu nového alba s názvem Písně vánočního času. Sdružení Lilium Liste nahrálo méně známé koledy syrově, až zemitě, s nefalšovanou radostí a pokorou k vánočním časům. Nahrávka bez rozmáchlých aranží a nablýskaných kudrlinek je tou nejlepší odpovědí „obchoďákovým“ vánočním hitům, nad kterými ční i díky autentické interpretaci hudebního odkazu lidových tradic.

Poselství Vánoc patří spolu s velikonočním odkazem k tomu nejvýznamnějšímu v křesťanské tradici a kultuře. Pradávný mýtus o příchodu božského dítěte naplňujícího lidské touhy a naděje o Vánocích ožívá. Moravských lidových písní – i těch vánočních - je nespočet. Mnoho těch krásných a takřka neznámých ukrývají archivy, zpěvníky a staré kancionály, ale i hlubší vrstvy lidské paměti.

„Jsme amatérské sdružení lidí milujících lidovou píseň,“ sděluje Ludvík Běťák a zároveň osvětluje i důvod autentických aranží a akcentů, které na albu zaznívají. „Pocházíme z různých míst Moravy, každý z nás hrál či zpíval nebo tančil v nějakém folklorním souboru či alespoň rodinné kapele. Hrajeme a zpíváme si doma, těší nás rodinné muzicírování a příležitostně rádi zahrajeme a zazpíváme i pro přátele a známé.“ A právě ta radost ze společného setkávání a hraní se podařila při nahrávání skvěle zachytit.

Členové sdružení Lilium Liste hledají, ale i vzpomínají, objevují, vybírají písně, které se jim líbí a pocházejí převážně z Moravy, některé ze Slezska. Z ústního podání se dochovaly také vzácné motivy milostných koled, legend a duchovních zpěvů vánočního cyklu. Jejich zvláštní hudební dědictví spočívá jak v prostých melodiích, tak v kombinacích modálních a harmonických prvků. Tato nahrávka záměrně přináší rozmanité písně a koledy, které nejsou běžné a známé – s nadějí, že i Vás také potěší.

Při poslechu alba Písně vánočního času lze jen těžko nesouhlasit s Ludvíkem Běťákem, který v bookletu k nahrávce píše. „Opravdu sváteční prožitky mohou být v době krize z blahobytu a krize hodnot paradoxně velice vzácné. Přemíra informací a laciná sentimentalita dnes často přehluší čistou radost, zakryje i to posvátné. Skutečné blaho se rádo bláhově ztotožňuje s hojností a snadno zaměňuje za konzum a zábavu. Člověk bytostně potřebuje nalézat útočiště, zažívat ztišení a usebrání v prostotě, setkávat se a souznít v radosti. Motivy bezpečí i soucitu, cesty za hvězdou, obrazy chléva a chudoby, štědrosti a daru, ale i lidské slabosti se v lidových vánočních zpěvech stále znovu vracejí a připomínají.“