Souznění

Tom Jegr během jediného měsíce, v září 2015, natočil dvě nová alba. Liší se od sebe hudebně, částečně i obsahem textů, ale navazují na sebe a společně vytvářejí plastický obraz svého autora. Tom Jegr sice zůstává rockerem – či přesněji bluesrockerem –, avšak nezpívá jen o nešťastné lásce nebo o alkoholu (jak už to v blues bývá), ale jedním z hlavních témat jeho písní je vnitřní přemítání o životě a nabytá víra. Jegr svůj intenzivní vztah k Bohu nebalí do metafor. Na albu Souznění se slovo Bůh objevuje v polovině písní, a to často jako oslovení. Jde tedy o modlitby, avšak o modlitby člověka, který si je vědom svých nedostatků. „Hřích je můj chleba“ a „Zvracím z toho, co jsem skryl“, zpívá například bez servítků v závěrečné písni Vize, která je odrazem i obrazem jeho boje s démonem, který „přilévá olej do ohně po kapkách“. Album Souznění je niterné, čemuž odpovídají i akustičtější aranže – převažuje Jegrova kytara s decentním, ale místy dostatečně zřetelným doprovodem baskytary (Petr Vavřík) a bicích (Pavel Bříza). Atmosféru pak v některých písních dotvářejí kytarista Radim Zelina a Jan Laník na harmonium. Typické hudební schéma tato komorní kapela předvádí hned v první písni Jak můžu chtít, v níž se na meditativní instrumentální úvod naváže pohodovým rockem po vzoru Dire Straits nebo třeba písničkáře Jana Jeřábka. Bluesová nálada převažuje v syrovějšíVčerejší noci, jedné z kratších písní alba, i v rozmáchlejší skladbě Tvoje jméno, rockovém šansonu s velmi pěknou kytarou. K ránu, píseň, z níž pochází citát v úvodním odstavci, je opět hořké akustické blues.

Písně:

1. Jak můžu chtít

2. Protože jsme děti

3. Včerejší noc

4. Tvoje jméno

5. Co dál můžunapsat

6. K ránu

7. Osudy

8. Vize