Longitude

Irská kapela Frame v čele s Glenem Hansardem s letos (2015) slaví své 25. výročí, a proto přináší svým fanouškům zbrusu novou kompilaci starých hitů, na které najdete i novinkovou skladbu None But I a dvě nově nahrané písně Revelate a Fitzcarraldo!!!
Písně na Longitude (2015)

01. God Bless Mom
02. Seven Day Mile
03. Happy
04. Revelate
05. Fitzcarraldo
06. Star Star **
07. In The Deep Shade
08. Lay Me Down
09. The Cost
10. People Get Ready
11. Ship Caught In The Bay
12. None But I

Sestava:
Glen Hansard - zpěv, kytara
Joe Doyle - baskytara
Rob Bochnik - kytara
Colm Mac Con Iomaire - housle
Graham Hopkins - bicí

Glen Hansard a Frames slaví čtvrtstoletí „směskou pro kamarády“ | Kultura | Lidovky.cz

Oslavy čtvrtstoletí existence se staly nejen záminkou k pódiovým setkáním. The Frames zavítali i do nahrávacího studia, byť nahráli jenom několik písní a pouze jednu zcela novou. Zbytek alba doplnili staršími skladbami. Deska příhodně nazvaná Longitude (termín označuje především zeměpisnou délku, ale používá se i ve významu délky trvání nebo vzdálenosti) přesto není pouhým výběrem největších hitů. „Původně jsme chtěli označit naše výročí nějakým albem typu „best of“ a dali jsme dohromady nejpopulárnější kusy, ale působilo to násilně a nepatřičně. Po sáhodlouhých debatách jsme se rozhodli sestavit raději kolekci skladeb, na které jsme jako muzikanti nejvíce hrdí, bez ohledu na to, jak moc bude či nebude výsledek reprezentativní. Nejde o souhrn naší kariéry, spíše o směsku, kterou bychom vypálili kamarádům. Řada písní je na desce také v poněkud jiných verzích než na původních nahrávkách,“ vysvětluje Glen Hansard v tiskové zprávě.

Smysluplnost kompilace Longitude potvrzuje už jenom nová, mimořádně silná verze písně Revelate, natočené poprvé v roce 1995. Oproti originální nahrávce zní hutněji, sevřeněji, souhra mezi muzikanty doslova jiskří. Nadchne přesto, že nové podoby oblíbených a dávno zažitých písní máme tendenci vnímat s despektem. Totéž platí pro omlazenou, zvukově průzračnou úpravu skladby Fitzcarraldo s brilantní komunikací kytar a houslí i procítěným Hansardovým zpěvem. Příběh o síle vůle, o „muži, který přetáhl parník přes pralesy a vrcholky hor“, tu působí snad sugestivněji než kdy dříve. 

Bráno obecně, Hansard je v rámci kapely živelnější, dravější. Tahle spoluhráči „vyhecovaná“ poloha mu mimořádně sluší. Písničkářova přesvědčivost třeba jen za doprovodu akustické kytary je sice pověstná, ale o synergickém efektu spolupráce s The Frames také není pochyb. Pro tuto příležitost napsaná balada None But I (Nikdo jiný než já), jejíž text se v pointě překlopí od sebeobrany různých postav (vojáka, světce nebo třeba personifikovaného přílivu) ve stylu „já nic, já muzikant“ k sebeobvinění „můžu si za to sám“, nabízí hned několik témat. Třeba zodpovědnost za kolaps vztahů, za prázdné sliby, za pochybnosti. Může ale posloužit i jako podobenství o samotné skupině, o její existenci skutečné či stínové. 

Tomáš Polívka

Zdroj: http://www.lidovky.cz/glen-hansard-a-frames-slavi-ctvrtstoleti-smeskou-pro-kamarady-pbe-/kultura.aspx?c=A150814_101518_ln_kultura_hep#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_lidovky&utm_content=main