Fajne-Mjesto

Písničkář z Frýdku- Místku, zpívající vlakvedoucí, hraje vlastní tvorbu na kytaru a poslední dva roky brilantně i na ukulele, které mu učarovalo. Jeho vypointované texty jsou jakoby ze života s prvky autobiografičnosti. Na kolik, autor nechce vyzradit. Jak sám říká tvoří písničky dle momentálního rozpoložení. Někdy je prý položen více a někdy méně. Jejich pointa baví ve veselé poloze publikum, ale v pomalých a dumavých písních dokáže výrazně zasáhnout i srdeční oblast. Natáčelo se u Davida Stypky ve studiu. Na CD  uslyšíme i muzikanty Petra „Pinyho“ Pinkase na kontrabas a Davida na elektrickou kytaru. Jinak je to ale čistě akustická záležitost, tak jak ji známe z koncertů. Nosná píseň „Fajné-Mjesto“ byla natočená již dříve pro sampler Sweetsenfestu s mnohými muzikanty z Frýdku-Místku. Role vydavatele se ujal Petr Korč z Domu pod svícnem a deska vyšla pod hlavičkou Sweetsen Records.

Písně:

 Milénium
 Vous cherchez moi, et je suis ici
 Zvonek
 Běta
 Vodopád
 Známý
 Generační
 Tonic
 Negativ
 Blues I
 Tobě
 Místek reggae
 Sousedka
 Fajne-Mjesto

René Souček: Fajne-Mjesto

Moralizování za každou cenu i velmi zajímavé textové detaily najdeme na albu frýdecko-místeckého písničkáře Reného Součka. Přes řadu výhrad převažují pozitivní pocity. Hledejte s námi odpověď na otázku, čím je René Souček výjimečný, v čem je jeho síla.

Dva póly tvorby frýdecko-místeckého písničkáře představují například písně Negativ a Místek reggae. Zatímco v první se nostalgicky vzpomíná „Za těch pár let se změnilo všechno, / kde kdo zestárnul, v rádiu hrajou jen techno“, druhá břitce klouže na pomezí mezi satirou a slaboduchým popěvkem: „Ententýky dva jointíky / lítáme jak vrtulníky.“ Obě polohy, vážnou i legrační, měli nebo mají v repertoáru i zasloužilejší bardové zpívající s podobným přízvukem – Jaromír Nohavica, Pavel Dobeš nebo nedávno zesnulý Pepa Streichla. Nechci přímo srovnávat, ale s každým z nich má René Souček něco málo společného. Za to, že mi jeho písně nejvíce – ale opravdu jde o přirovnání velmi, velmi přibližné – připomínají bluesmana Pepu, nemůže pouze forma písní Blues I a Tonic, ale především zacházení s jazykem. Souček dokáže být něžný a lyrický, umí být posmutnělý, ale samotného jej možná nejvíce baví svižnější popěvky. V nich se pokouší o humor a nesnaží se přitom být intelektuální za každou cenu. A vůbec si nedělá starosti s takovými detaily, jako je délka verše nebo originalita rýmů.

Zlatým hřebem Reného alba Fajne-Mjesto má být titulní píseň, zařazená v závěru alba. Ano, Fajne-Mjesto je líbivá a především chytlavá hitovka. Jenže podobně jako v ústředním sloganu slyšíme místo rýmu pouhou asonanci (best of/mjesto) a podobně jako je v bookletu v posledním verši překlep („z Dílií“ místo „z Dillí“), najdeme drobné nedotaženosti v této písni i na celém albu. Travička, o které se zpívá v první sloce Fajneho-Mjesta, až příliš připomíná už zmíněné „dva jointíky“ v Místek reggae. Když pak v obou písních zazní reggae, nejen jako rytmus, ale přímo označení tohoto žánru, verdikt je jasný: na albu měla zůstat pouze jedna z těchto skladeb. Jinak jde totiž o „opakovaný vtip“. A tráva do třetice – v písni Generační se objevují verše „Jejich názor postrádá pointu / Potáhni si z jointu, a budeš mezi svými“, a také slovní spojení „s úsměvy konopnými“. K tomu přidejme píseň o tlusté Bětě s „neotřelým“ rýmem ping-pong/King-kong a pavlačovou satiru Sousedka, případně několik nepovedených slovních spojení v dalších písních („V době digitálních počítačů“ – jaké jiné by počítače měly být?). Jinými slovy: Kdybych si náhodně z alba Fajne-Mjesto poslechl právě tyto písně a dál nepokračoval, mávnu nad René Součkem rukou jako nad písničkářem sice snaživým, ale nehodným zvýšené pozornost.
 
Přes vše, co jsem uvedl výše, však považuji Reného za výrazný objev a příjemné překvapení. Minimálně polovina jeho písní totiž stojí za opakovaný a především velmi pozorný poslech. I ten Zvonek, navzdory „digitálním počítačům“, má zajímavý nápad. Především se však Renému daří závažnější písně typu úvodního Milénia nebo Negativu. V obou sice písničkář moralizuje, ale tak, že se mu – na rozdíl od Generační – daří zdařile balancovat nad propastí laciné morality. Velmi se mi například líbí tato sloka z Milénia: „Vidím, že všechno zlo z života nevymýtím / Někdo mi hodí lano a já ho nezachytím / Ženu se rovnou, přes trní přes bodláčí, / jsem kohout větrný, co se už neotáčí.“ Podobně v písni Negativ vyvažuje výše uvedené moralizující verše („Za těch pár let se změnilo všechno…“) další sloka: „Přítomnosti vidím spíše na negativ / a každý koho znám se jinak vybarvil.“ Úplně jiného charakteru je mikropříběh Vous cherchez moi et je suis ici s několika velmi zajímavými momenty. Patří mezi ně přirovnání cesty vlakem k „malé apokalypse“ („i my jsme její účastníci“) nebo jen tak mimochodem vyřčené další moudro: „Ptá se mě, proč si lidi ubližují, na to já neznám odpovědi“. Možná právě tady se skrývá odpověď na otázku jménem René Souček. I když se písničkář snaží dostat obecně platné výroky do většiny svých písní, daří se mu to právě tam, kde je propojí či protne s neotřelým obratem či obrazem nebo ještě lépe s konkrétním, zdánlivě všedním příběhem. S příběhem, který se nepitvoří (Běta je skutečně jen legrácka na jeden poslech, podobně jako měl výtečný básník Karel Kryl svou Bělu), ale do něhož se vejde jak apokalypsa rýmovaná s chipsy, tak povzdech nad tím, „proč si lidi ubližují“.

Je mi jasné, že díky písni Fajne-Mjesto si může René Souček u svých spoluobčanů vydobýt kultovní status. A že spousta bodrých sousedů a sousedek se bude na koncertech smát při Místek reggae a při Sousedce. Já mu však víc věřím, když snídá antidepresiva (píseň Vodopád) nebo když sází na přátelství a taky na důvěru, ale „sázenka propadla, skončila v kontejneru“ (Milénium). Nechci tím z Reného uměle děla písničkáře dumek a depresí. Ale i od Kryla, Nohavici (a troufnu si tvrdit, že i od Dobeše) se jako nadčasové taky jeví právě ty nejvážnější písně.

Vydavatel: Pod Svícnem/Sweetsen Records
Rok vydání: 2013
Žánr: folk
Celkový čas: 52:15

Milan Tesař
http://hudba.proglas.cz/detail-clanku/rene-soucek-fajne-mjesto-recenze-cd.html