Na našich hudebních pultech se před nedávnem objevila novinka Reynkarnace od skuniny Hukl. Bystrý posluchač v názvu alba rozezná zajímavou slovní hříčku. Jedná se totiž o zhudebněné básně Bohuslava Reynka (kromě jednoho moc hezkého textu, který pochází z pera lídra skupiny Petra Hudce). Reynkovy básně se snaží Hukl jim vlastním způsobem „vtělit" do své hudby a přinést je tak blíž k posluchači. Jak píše Petr Hudec, Reynek je básníkem ticha, v tichu jeho básně vznikaly a v tichu jsou patrně také čtenářem čteny. Na Petra tyto verše působily tak, že v něm začaly znít vlastní melodií. Rozhodl se je tedy přinést posluchačům, pro něž je Reynkovo dílo neznámé a nebo z nějakého důvodu nepřístupné. Z Reynkových básní plných bolesti, smutku, úzkosti vysvítá jakési světlo. Je to světlo naděje a vykoupeného štěstí, které se rodí navzdory bolesti a úzkosti a nebo možná i skrze ně. Ve mně písničky vyvolaly množství živých obrazů a emocí - od zimních zasněžených zahrad a polí až po vesnické scenérie, přes smutek a zmatek až po klid a hlubokou radost. Hudba je folkového ražení s  alternativními prvky (např. v písni Zasněžený práh je cítit ovlivnění folklórní muzikou, stejně tak jsou velmi šikovně využity lidové melodie v písni Vánoce 1970 a Štěstí). Množství různě propletených meziher a nástrojových sól působí barevně (housle, elektrická kytara, saxofon, různé druhy perkusí, harmonium, klarinet a flétny, cimbál a akordeon dokáží vytvořit zajímavé fůze).

hukl-reynk-m.jpgSkupinu Hukl tvoří čtyři členové (Petr Hudec - zpěv, kytara, perkuse, autor hudby, Karel Kloupar - elektrická a akustická kytara, Petr Číhal - housle, zpěv, Ondřej Maňák - kontrabas, baskytara). Nezůstali však sami a pozvali si celkem 6 hostí. Deska je dle mého názoru na poslech malinko náročnější, ať už je to dáno spojením Reynkových básní s písňovou formou a nebo tím, že se nejedná o desku klasických „pecek". Vyžaduje od posluchače ochotu zastavit se, nechat se vtáhnout, být připraven vnímat a být otevřený k oslovení. I mně jistou chvíli trvalo, než ke mně „prorostla" a než jsem si tam našel to své. Petrův hlas je příjemný ve středních polohách, v těch vysokých na mne nepůsobí v některých místech už tak ladně. Taky mi zcela nesedí harmonie (možná spíš intonace) v jinak velice povedené písni Štěstí (jde o úsek „jehož nezoškliví zrádci") a také v písni Konec listopadu (v části „na lopatě uhlí chrastí, ... myši sotva zběhly z polí...").

Celkový dojem zcela jistě převyšuje mé drobné výtky. Desku s krásným bookletem, jemuž vévodí Reynkova grafika, hodnotím (odpusťte mi to slovo „hodnotit" a tu troufalost) jako opravdu zajímavou a doporučuji ji k poslechu.

Daniel Žákovský, 14.11. 2007

http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=174