will be available in english soon... Czech translation follows

Tato deska působí asi nějak takhle: Uklízíte v místech, ve kterých jste už dlouho neuklízeli. Vypadá to na nudnou záležitost a rádi byste to měli co nejdříve za sebou. Jenže najednou, když už jste tak nějak smířeni s tím, že zabijete odpoledne, objevíte v nepořádku něco, co jste tam příliš neočekávali. A každá nečekaná radost se vždy násobí, vkládá se do ní totiž to překvapení. Tak nějak se třeba dá objevit CD Maraca, které má kvalitu, jakou byste na takových místech jenom těžko hledali.

Třebaže si Indies Records drží laťku stabilně v určité výšce, ne vždy musí být všechny jejich vydané desky dvakrát zajímavé. Vedle vyrovnaně kvalitních umělců, za něž můžeme považovat například Psí Vojáky, Vladimíra Václavka nebo Ivu Bittovou, kteří jsou často schopni naplňovat naše dobrá očekávání, najdeme u Indies i onu "alternativu pro alternativu". Mám na mysli nahrávky skupin či jednotlivců, které se zásadně nepodbízí, ale u kterých zároveň není ani žádný velký důvod je poslouchat. O to příjemnějším objevem je proto seskupení Maraca, o kterém, těžko říct proč, slyším poprvé až prostřednictvím této nahrávky vložené do přenosného přehrávače. Z dálky je to taková červená koule na tmavě červeném pozadí a jmenuje se "The Body Is Too Slow for Me". A z blízka je to hodně podobné.

Po prozkoumání graficky příjemných stránek www.maraca.cz se dozvídám, že Maraca už existují přes šest let, vydali tři plnohodnotná alba - jedno epomnymní, druhé jménem "Longe" a nakonec to aktuální - a jejich domácím městem je Zlín. Co je zajímavé, je kostra desky "Longe", která stojí na textech portugalského básníka Fernanda Pessoy. Zajímavé je to proto, že i nové album má své hlavní téma a navíc koncipované v podobném duchu.

Pět jazyků v textech sice svádí k hodu do přecpaného koše jménem "worldmusic", ale pokud se vám stejně jako mně z většiny takové hudby ježí chlupy na těle, tak nemějte strach - s touto škatulkou bychom tady měli být opatrní. Maracu je opravdu těžko někam zařadit, každá píseň je jiná, ale deska přesto drží pohromadě jakousi zvláštní atmosférou. Motiv příběhu je docela podrobně odhalen v bookletu. Nahrávka byla inspirována poezií perského básníka Rúmího ze třináctého století. Jeho verše jsou písňovými texty hned ve čtyřech skladbách alba. Většinu dalších pak napsala vokalistka, violistka a bůhví co ještě Gabriela Vermelho. Nenásilně upravena je zde třeba i "Salome" Karla Kryla.

"The Body Is Too Slow for Me" je v českém prostředí opravdu originální deskou. Trocha současnosti, trocha středověku a trocha něčeho tajemného a těžko popsatelného. Kytara, housle, vokály, viola, saxofon, flétny, bicí, baskytara, dijeridoo i sampler. To vše zabaleno v lehké psychedelii ala Pink Floyd. Na živo by to nemuselo být vůbec špatné.