Malý kluk - Patrik Hronek - http://patrikhronek.blog.cz

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

Příjemně překvapován (Listolet: Malý kluk)

Při poslechu novinkového alba Malý kluk kapely Listolet je hned po prvních tónech jasné, že takové album muselo vyjít u brněnských Indies Scope. Jedná se o typického zástupce tohoto domácího labelu, který je jasně vyhraněný a programově dává prostor kvalitním počinům mimo střední proud.


Pokud posluchač není produkcí Indies Scope předávkován, dávkuje si ji jen se značnou rozvahou, může být pravidelně příjemně překvapován. Malý kluk sice nedosahuje na škále vyražení dechu takových hodnot, jakých dosáhla kapela Ladě s albem Kalná, ale pořád se jedná na českou produkci o značně nadprůměrné hodnoty.

Ladě zde zmiňuji zcela záměrně. V příbězích obou souborů se totiž dají vysledovat jisté podobnosti. Ladě vzniklo na půdorysu seskupení Červeným Vrchem, kdy se k jeho hlavním aktérům Michaelovi Kubesovi a Petrovi Uvirovi přidávali další členové.

Za Listoletem stojí dvojice Tomáš Háček a Kuba Navrátil, kterým po rozpadu kapely Krutý omyl zbyla spousta hudebního materiálu. Proto si vymysleli jednorázový hudební projekt s názvem Listolet a ony skladby nahráli. Ty byly o pár let později vydány u Indies Scope pod eponymním názvem.

Další podobností je ten fakt, že jejich první alba sice nabízejí pár perel, ale jako celek působí značně nevyrovnaným dojmem. V případě Listoletu je posluchači u některých skladeb až stydno.

Ale naštěstí tu jsou druhá alba s tak oblažujícím účinkem. Kalná působila na české scéně jako naprosté zjevení a podobně tomu může být i s Malým klukem. Tomu pár bodů ubírá jistá neoriginalita. Chvílemi má posluchač pocit, že slyší kladenské Zrní či krnovské uskupení Bratři Orffové.

Tomáš Háček uvádí ke konceptu novinkového alba, že "je o osobním boji snílků proti vychladnutí, o hledání klukovských tajemství v postmoderních městech." S podobným klukovským, průzkumnickým nebo hrdinným konceptem vyrukovalo v nedávné době třeba právě Zrní na svém druhém albu Hrdina počítačový hry jde do světa či, abychom nezůstávali jen v českých končinách, Woodkid na svém nekompromisním debutu The Golden Age. Alby Bratrů Orffových nás zase pro změnu provází Serža Vantoš.

Toto všechno je však jen krásný rámec. Sám Tomáš Háček dodává, že "na prvním místě je nicméně pořád především silná písnička." A takových je zde spousta. Ty oplývají chytlavými melodiemi, rafinovanými zvraty a hravými texty. Hlavně díky vyrovnané kvalitě jednotlivých písní drží Malý kluk vzácně pohromadě.

Tvorba Listoletu se dá charakterizovat jako křehký elektrofolk. Elektronické zvuky (ruchy, hluky, beaty) jsou zde však dávkovány s lékárnickou přesností a ve své podstatě doplňují spoustu akustických nástrojů. Můžeme zde slyšet třeba akordeon, mandolínu, saxofon, violoncello či trubku. A ti opravdu zapálení se mohou pokusit najít cvrččí cvrkání ve všech skladbách.

Celé album provází taková zvláštní melancholicky-optimistická atmosféra. Ano, ty překážky cestou mohou být náročné na zdolání, ale vždy je tady východisko. Alespoň kapela jej vidí. I když malují podzimními barvami, zde rozhodně není prostor pro nějakou potemnělou zádumčivost. Něco krásného sice může končit, ale někde uvnitř je stále naděje, že se ta krása zase vrátí, což vlastně potvrzují i slova Tomáše Háčka: "Novou desku uzavírá vzpomínka na léto, které si koneckonců každý malý kluk nese v sobě."

Pokud někomu to čekání na léto přijde příliš dlouhé, má možnost si Malého kluka pustit znovu. Může si tak vychutnávat mnohé hudební finesy a pomaličku se nechat naplňovat tou subtilní nadějí.

 

http://patrikhronek.blog.cz/1312/prijemne-prekvapovan-listolet-maly-kluk




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×