will be available in english soon... Czech translation follows
Další zajímavá žánrově nezařaditelná kapela z Brna, mohli bychom utrousit na adresu Listoletu s odkazem inspiraci několikátou vlnou brněnské hudební alternativy. Jenže v případě dvojice Tomáš Háček (klávesy, akordeon, zpěv aj.) a Kuba Navrátil (mandolína, kytara, saxofon) a jejích spoluhráčů musíme být s geografickým vsazováním do kontextu velmi opatrní. Kapela s názvem Listolet sice vznikla v Brně, ale její koncept a především celé první album si pánové přinesli ze svého předchozího působiště, z podhůří Chřibů a Bílých Karpat. Ke svým kořenům na Zlínsku se muzikanti stále hlásí a v Brně je můžeme považovat za hosty, podobně jako například bratislavskou písničkářku a básnířku Ľubicu Christophory, které své křehké písně nahrála v duu s Martinem E. Kyšperským.
Pokračujme však v příběhu Listoletu, respektive jeho dvou alb. První z nich vyšlo na podzim 2012 pod názvem Listolet. Nahrávka ovšem vznikla už v roce 2008 a teprve o čtyři roky později byla zdokonalena a zveřejněna. Krátce poté se ze studiového projektu, pozůstatku po někdejší východomoravské kapele, stal regulérní brněnský Listolet. Ten, už v šestičlenném obsazení a doplněn zajímavými hosty, vydává rok po debutu druhé album Malý kluk, sestavené tentokrát už opravdu z nových písní.
Už v souvislosti s prvním albem jsem si všiml, že hudba Listoletu i vše okolo stojí na hře. Na hře se zvuky i slovy, hravé jsou i obaly obou desek. A především jsou hravé aranže – už na prvním albu se vedle kytary, kláves a baskytary v jednotlivých skladbách objevují akordeon, saxofon, flétna, mandolína a další nástroje. Novinkou na novém albu jsou živé bicí (na první desce byla použita elektronická rytmika především z časových a praktických důvodů) a především trubka, a kterou v jednotlivých skladbách hrají hned tři muzikanti. Ne náhodou kladu tyto zdánlivě nesouvisející nástroje do jedné věty. Zatímco na minulém albu totiž elektronické bicí zněly téměř jako živé, tentokrát se živě hraná hudba místy blíží vkusné elektronice. A k ní – což je další paradox současná hudební scény – trubka, akustický nástroj par excelence, patří. Stačí si vzpomenout na nahrávky Erika Truffaze nebo norského trumpetisty Nilse Pettera Molvaera.
Když už ale srovnáváme, napadá mě při poslechu nového alba Listoletu paralela s kladenskou skupinou Zrní. I její alba vkusně balancují na pomezí folku a elektronické alternativy. I ona pracuje s alby jako koncepčními celky („Je to o osobním boji snílků proti vychladnutí, o hledání klukovských tajemství v postmoderních městech,“ popisuje Tomáš Háček koncept nového Listoletu). Obě kapely by mohly soutěžit v naléhavosti svých písní. Tím vším samozřejmě nechci říct, že by jedna parta opisovala od druhé. Rozdílů by se našlo dost, absencí houslí u Listoletu počínaje a například moravskou výslovností (záměrnou?) samohlásek na Malém klukovi konče.
Listolet možná není snadné žánrově zařadit a vlastně by to ani nemělo být naším cílem. Vždyť to nejzajímavější ze současné nekomerční scény se škatulkám vzpírá. Lze se však na problém podívat z druhé strany. Listolet hraje písně se zaměřením na obsah, jeho aranže – navzdory výjimečné roli klávesových nástrojů – těží z mnoha akustických barev. Z obou důvodů bychom tedy mohli mluvit o folku. A jde přesně o ten folk, který je naprosto běžný v anglosaských zemích nebo jinde v Evropě a na který čeští fanoušci ještě nejsou tak úplně zvyklí. Jenže tak jako je moderním folkem hudba zmíněného Zrní, hudba slovenského dua Longital nebo například elektronické setkání písničkáře Marcela Kříže se zvukovým kouzelníkem Tomášem Vtípilem, je zajímavým pohledem na folk i nové album Listoletu. A vůbec nevadí, že se na něm zpívá přes elektronické efekty nebo že zvonivé zvuky kláves konkurují hymnickým refrénům a pronikavým tónů trumpety. Mimochodem při poslechu závěrečné písně Malý kluk (jedné z nejlepších na albu) mě napadla ještě jedna paralela. Folk je hudba související s přírodou. A Listolet do svých písní nenápadně propašoval cvrkot cvrčků. To možná není ten nejdůležitější detail desky, ale díky podobným drobnostem je poslech Malého kluka zajímavým dobrodružstvím.
Milan Tesař - Město hudby
http://www.mestohudby.cz/publicistika/kritika/listolet-maly-kluk
USD
CZK
EUR