Tamers Of Flowers & Libor Krejcar

Když před šesti lety u Guerilla Records vyšlo album sochaře Libora Krejcara a skupiny Tamers of Flowers Lesní Hřbitovy, bylo to na české undergroundové scéně zjevení. Nyní stejný repertoár na stejném labelu vychází v koncertní verzi na DVD natočeném v roce 2009 v pardubickém Divadle 29. Libor Krejcar je znám především jako autor neuvěřitelně elegantních skulptur koček a jeho album Lesní hřbitovy bylo nemalým překvapením. Krejcar s pomocí Petra Vyšohlída (ex Piráti a jejich následnické kapely) a svých Krotitelů květin, v nichž působil mimo jiné dechař Václav Klecandr, sestavil kolekci písní, které - zejména v textech - těží z dědictví androše, v hudbě je ale obohacují o invenční práci se samply a nalezenými zvuky, trochu industriálních perkusí a energií vlastní hard coru a electronic « skrýt následujícíbody music. DG 307 meets Ministry, dalo by se nehezky nečesky říci, abychom získali alespoň přibližnou představu o energii Krejcarovy hudební tvorby. Lesní hřbitovy ostatně nejsou jeho debutem, na dvě starší nahrávky (na první se údajně do vazby elektrických kytar „mlátí klackem do trubek?) snad v guerillovském edičním plánu také dojde. Krejcar se stal nečekanou hvězdou Guerilla Records a první náklad jeho alba se vyprodal. V roce 2009 následovala reedice, nyní je tu DVD pojmenované pouze názvem kapely a obsahující týž repertoár. Odpověď na oprávněnou otázku po nadbytečnosti takového vydavatelského počinu znají ti, kdo Krejcara v poslední době viděli vystupovat: současní Tamers of Flowers jsou úplně jiná sestava než ta, která v roce 2004 nahrála studiové CD a která patrně byla pouze krátkodobá, ne-li vůbec výhradně studiová. Nová kapela sestavená z hudebníků z Heřmanova Městce, kde Krejcar žije a tvoří, je výrazně mladší a méně početná. Tvoří ji Jiří Benda (baskytara, sampler), David Kolovratník (bicí) a Mariana Krejcarová (hlas, perkuse, housle, zvonky), kytarista Radek Losert, i když na DVD, tuším, hraje ve všech písních, je pouze hostem.
Živá podoba současných Tamers of Flowers je krotší než někdejší studiová. Divoké chuchvalce nalezených zvuků jsou odmeteny ve prospěch jasnějších písňových struktur s dominantní rytmikou. Určující samply, jako melodický úryvek jakési litanie v písni Anděl, samozřejmě zůstávají, celkové pojetí se ale blíží k mainstreamovému plus minus rocku. Z „podzemního? instrumentáře zůstaly barely a skřípající housle (smyčec za kobylkou) Mariany Krejcarové, frontmanova intuitivní hra na saxofon a samozřejmě společná, vcelku konejšivá recitace obou jmenovaných (v písni Samota mi ten řev známý ze studiové nahrávky docela chybí). Chtěl-li Krejcar hrát živě, bylo zkrátka nutné některé atributy vynikajícího alba odříznout a přizpůsobit kapelu potřebám pódiového vystupování.
Pódiová show, jejímž tvůrcem je výtvarník, je samozřejmě pastvou pro oči. Z části doslova: zadní projekci vystupování Tamers totiž tvoří videozáznam Krejcara procházejícího se stádem pasoucích se ovcí, mezi nimiž v závěru spočine (v závěrečné písni Dobrou noc kamery přestanou snímat pódium a my vidíme pouze tuto zadní projekci). Na pódiu stojí několik bílých, zevnitř nasvícených soch koček a torzo anděla - barokně opulentní stojan na texty, za kterým stojí frontman a vytváří tak okřídlenou siluetu. Působivé.
Velkým kladem záznamu je dynamická kamera Michala Kudláčka, Jana Votruby a Víti Mazánka, díky níž koncert ani na okamžik nepůsobí strnule. Pokud byse mělo jednat o pozvánku na živé vystoupení, nemohlo toto DVD dopadnout lépe. Škoda jen krátkodobé stopáže necelých osmatřiceti minut a absence jiného repertoáru, než je na šest let starém albu. Nové písně patrně teprve vznikají.