Creole Choir of Cuba

Slovy neobsáhnutelné nádherné zpívání z Afrického dávna křtěné možná nevědomky gospelem. Pro Evropu velikánské překvapení dnešních dnů.

Smíšený sbor The Creole Choir of Cuba pak dokládá existenci moc netušeného hudebního mostu mezi dvěma karibskými ostrovy: frankofonním Haiti, prvním nezávislým státem  Latinské Ameriky a španělskou Kubou, tím naopak posledním. Občas na bubny se doprovázející a cappella sbor totiž tvoří emigranti z Haiti usídlení na východním kubánském pobřeží v provincii Camaguey. Přicházeli sem během staletí v mnoha vlnách, držíc se svých kulturních kořenů jako klíště a ty jak známo míří do Afriky: původní obyvatele obou ostrovů španělští kolonizátoři vyvraždili už ve středověku a nahradily je statisíce černých otroků. A pokud vám tedy Creole Choir připomene jihoafrické Ladysmith Black Mambazo, nemáte se za co stydět. Haiťany na Kubě do Castrovy bolševické revoluce považovala majoritní společnost za druhořadé občany bez jakýchkoliv práv, tedy až na dřinu na třtinových plantážích; dnes se jejich počet odhaduje na milion a mluví kreolštinou.

Desetičlenní Grupo Vocal Desandann (Potomstvo), jak se doma jmenují, vznikli v roce 1994, nejtužším čase kubánské totality: po rozpadu socialistického tábora míru, s koncem bratrské pomoci, kdy se kubánská ekonomika propadla na samé myslitelné dno. Ve svitu povolených patnáctiwatových žárovek a bicyklů namísto aut rozhodl diktátor Castro o založení mnoha hudebních souborů vydržovaných státem, to aby pracující lid zapomněl na propastnou bídu uprostřed jinak stále probíhající vítězné revoluce. Desandan vedení vitální zpěvačkou Emílií Diaz Chavez ho po práci bavil Monteverdim, Bachem nebo Puccinim, nicméně stále víc repertoárem vykrystalizovaným po první návštěvě Haiti s jehož hudbou jsou napořád úzce spojeni. A když na ostrově propuklo strašlivé zemětřesení, začlenila kubánská vláda sbor do humanitární pomoci; zpíval a pořádal workshopy prý v jakémkoliv místě, kde našel stín.


Tradiční i od tamních skupin převzaté písně na albu Tande-La sdělují příběhy z otrokářské éry, jsou naplněné hrdostí, rétorikou lidské svobody a touhy i baladickou strastiplností a pokud v nich zaslechneme vzdorovitost nebo náznaky politikaření, vztahují se spiklenecky k Haiti a Spojeným státům, takže Castrova kulturní policie může v klidu spát.

Evropa si na kreolštinu moc nepotrpí, proto vnímá především do mocnosti vzrušené bohatě strukturované harmonie, emotivní sóla zpěváků a vedení basového vokálu, vše hladce zapletené s karibskými rytmy, haitským voodoo bubnováním a neuvěřitelně vzdušnými melodiemi s takřka vizuálním účinkem.

Po loňských vystoupeních na festivale v Edinburghu a v Londýně nastalo nebývalé pozdvižení: slavný Jools Holland je okamžitě pozval do své rádiové show a Peter Gabriel na festival WOMAD, odkud zamířili rovnou do jeho studia Real World a na veletrhu WOMEX se bylo o čem bavit.

V říjnu vyšlé dvanácti skladbové album Tande-La (Poslouchej) totiž bez pardonu patří k událostem posledních let ačkoliv o něm producent John Simpson skromně tvrdí: „Je to jenom o hlasech.“

Potěš pánbůh za ně.

 

Jiří Moravčík

www.world-music.cz

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno