Primitives Group

Ta divoká krásná kapela

V pražských Kbelích existuje hospoda Lidový dům. Ve druhé polovině 60. let se tu kapela The Primitives Group (přes svého manažéra Evžena Fialu) načerno dohodla s hostinským na pořádání odpoledních čajů. Vydělali na tom všichni: hostinský měl kšeft a Primitivové tu odstartovali český hudební underground.

Kapele, respektive jejím členům se dokonce podařilo získat na nějakou dobu statut profesionálních hudebníků, a tak mohli veřejně vystupovat. Z party The Primitives Group, která při vystoupení používala pyrotechniku a líčení, se brzy stala událost, na níž každou neděli přicházelo stále více a více lidí. Právě tato skupina byla jednou z těch, které v obecenstvu vyvolávaly pocit, že je všechno – alespoň na hudební scéně – na dobré cestě: rockovou muziku už skoro nikdo nezakazoval, s anglickými texty nebyl žádný problém, natož s názvy kapel. Primitivové hráli pouze převzaté písničky: napřed od britských rhythm&bluesových kapel, později od The Doors, The Fugs, Grateful Dead, Mothers of Invention a jiných, většinou amerických skupin. Ony skladby ovšem zejména hudební experti znali v perfektním provedení, oproti tomu hudebníci The Primitives Group toho moc neuměli, ale šla z nich obrovská energie a z jejich koncertu se nedala vypustit ani vteřina – hudba, kterou dělali, byla znepokojující.

„O ostatních kapelách by se dalo říct, že byly apolitický – chtěly jen fungovat a nechtěly mít žádný nepříjemnosti. Ale u těch Primitives, tam bylo furt něco ve vzduchu,“ říká dnes baskytarista Ivan Pešl, pozdější člen TPG. Bylo to možná (ne možná, ale určitě) tím, že manažérsky a producentsky skupinu v té době vedli Evžen Fiala se svým otcem Eugenem Fialou-Toscanim, protistátní elementi a staří známí z teamu okolo Hells Devils. „Evžen koketoval s mystikou a spíš to možná i myslel doopravdy. On to měl dokonce i ideologicky promyšlené,“ myslí si hudební publicista Jiří Černý. Na jeho kritickou výtku ohledně jednoho z koncertů prý reagoval Evžen Fiala slovy: „Vy nám nerozumíte. My přece bojujeme s tím režimem. Ta hudba a to všechno ostatní, to není podstané, podstatné je se vymknout těm komunistům.“

Na konci roku 1966 byl na Smíchově otevřen Music F Club, kam Primitivové ve druhé polovině sedmašedesátého přesunuli svou domovskou scénu a kde je o něco později objevil i Ivan Jirous. Ten hned The Primitives Group ukázal fotografovi Janu Ságlovi a jeho ženě, výtvarnici Zorce Ságlové (své sestře), a setkání s kapelou změnilo život jak jim, tak i Primitivům. Jirous byl do té doby „hodný“ student kunsthistorie, Zorka dokončovala „umprum“ a Ságl fotil pro Výtvarnou práci. Po představení zašli za členy kapely a manažerem Fialou, že jsou výtvarníci a že by chtěli s The Primitives Group spolupracovat. Nabídka byla přijata. Stalo se to tak u nás (a dle některých hlasů možná i na světě) pravděpodobně vůbec poprvé, aby nějaká rocková kapela spolupracovala na svých kostýmech, maskách a scéně přímo s profesionály. Primitivové už před setkáním s týmem umělců vystupovali pomalovaní, dle Fialovy idey většinou v stylu hippies a každý týden jinak, „každou neděli se odehrávala jiná story“ (Jaroslav „Erno“ Šedivý). Ivan Jirous ale trval na tom, že znaky, které budou mít hudebníci na obličeji i na těle, musejí mít vlastní význam, a to význám mytologický, čerpaný zejména z kabaly atd. Na základě toho byly zrealizovány dva slavné takřka koncepční koncerty TPG – v únoru 1968 Fish Feast (svátek ryb) a o rok později Bird Feast (svátek ptáků).

Zorka Ságlová zapojila kapelu do svých landartových happeningů a na jednom z nich se The Primitives Group konečně setkali s Plastic People of the Universe, které Jirous objevil také v Music F Clubu den předtím. Jiří Černý tvrdí, že návaznost Plastiků na Primitvy nebyla zdaleka tak jednoduchá, jak se obyčejně traduje. Kupříkladu Plastici byli lepší muzikanti, ale na druhé straně Primitivové měli mnohem lépe zvládnutou onu vizuální, výtvarnou stránku koncertu. Na to Plastici zase nikdy nenavázali, a do značné míry ani nechtěli navázat. Nicméně právě svým výtvarným pojetím kapela The Primitives Group předběhla dobu i v rámci západní hudební scény - byť o pouhých pár měsíců.

Na rozpadu The Primives Group měla samožejmě velký podíl myšlená a posléze uskutečněná emigrace některých členů, ale možná v tom nějakou roli sehráli právě i Jirous se Ságlem. Primitivové je přestávali bavit, hráli jenom převzaté věci, a jediným zajímavým člověkem z kapely byl pro ně už jen Pepa Janíček. Jirousovi se navíc začali zdát příliš komerční: „V té době ještě existovali The Primitives Group, ale už to nebyla ta nádherná, divoká kapela, jak jsme ji znali. Ivan Hajniš, kterého jsme pamatovali jako úchvatného živočicha naplněného sexem a který citlivě reagoval na atmosféru v sále, se začal měnit v primadonu, která se na pódiu předvádí jako zpěvák pop music.“

Přestože Jirous významně změnil tvář kapely The Primitives Group, v žádném dobovém článku, ani v hudebních časopisech, o něm nepadla ani zmínka. Vůbec celý přínos Primitivů, jejich velice silný vliv na české hudební scéně, je málo doceněný a téměř nezdokumentovaný.

ZBOŽÍ (6)

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno