Struny nad Oslavou

V Náměšti nad Oslavou se sešli Valentin Clastrier z Francie, Germán Díaz ze Španělska a Matthias Loibner z Německa. Už tady mohli příznivci soudobé hudby i world music zastříhat ušima, a co teprve když si všimli, že s nimi budou taky hrát Franz Hautzinger na trubku, Benxamin Otero na hoboj a anglický roh, Peter Rosmanith na bicí a David J. Herrington na tubu a trubku. Nejprve se na koncertech všichni představili sami za sebe: AKA Trio  - kytarista Antonio Forcione, brazilský perkusista Adriano Adewale a senegalský zpěvák a mistrovský hráč na koru Seckou Keita - úžasný Germán López s dlouholetým spoluhráčem, kytaristou Antonio Toledo a nedávno sestavená trojka mandolínista Martin Krajíček, houslista Juraj Stieranka a kontrabasista Juraj Valenčík. Vyšlo z toho přesvědčení, že dohromady snad ani nemohou nic zkazit. Připomeňme si jednoduché zadání Strun nad Oslavou,  mezinárodního rezidenčního projektu:  do Náměště pozvete hráčské individuality, a čím kulturně vzdálenější tím lépe, necháte je několik dnů zkoušet a vzájemně se poznávat. Do zkušebny za nimi pouze nakouknete: jestli mají co jíst, pít a co by řekli pohodlnějšímu sezení; asi tak nějak, víc se jim do práce nemontujete. Stejně by vás hnali. Sice vám to nedá, občas ze zvědavosti jak to zní ucho na dveře přiložíte, výsledek ale stejně neodhadnete a na koncert čekáte s nemlich tou samou netrpělivostí jako návštěvníci. Uklidňuje vás jediné: osobní přesvědčení, že jste vybrali toho nejlepšího kapelníka. No, vybrali, Jitka Šuranská, takto produkční projektu,  to viděla ještě jinak: "Germána Lópeze jsme dvakrát slyšeli na veletrhu Womex a oba se svorně do jeho umění zamilovali."

Po přímočarých Třech hlasech přišla troufale meditativní "težká kláda" linoucí se ze Třech niněr: teď jen samé kytary a kora. Hudba znovu vyztužená brilantním hráčstvím, neupírající se však k exaltované exhibici, zato třaskající uvolněnou radostí ve stylu pojďme si to užít. "Baví mě to, hlavně souhra s korou, to je pro mne něco naprosto nového," vyznal se během zkoušek Martin Krajíček, mandolinista s potenciálem budoucího velikána.  Jako celek se někomu možná projekt rozpadal, úlohu celistvosti si ale dopředu nezadal, to aby bylo jasno - ani nemohl: vždy platí, že dohodnuté věci naruší všemi akceptovaná improvizační volnost. Prý chyběla rytmika...to si ale zřejmě někdo seděl na uších: a Juraj Valenčík s kontrabasem tam byl jen na ozdobu? Ten chlapík místy vyloženě trumfoval, když přijímal nejrůznější rytmické smeče a s přehledem se jim přizpůsoboval. Největší pozornost na sebe strhli "showmani": Antonio Forcione, Germán López a samosebou Seckou Keita s majestátní korou. Zbývající ale nebyli do počtu a spustili-li všichni dohromady, znělo to báječně; společné hraní se nikdy neocitlo v úzkých z bezradnosti: vždycky se přihlásil nějaký tahoun, nasazující k dalšímu vrcholu. Menšímu či většímu, to je fuk, prostě nikdo nedopustil, aby příjemnému koncertu spadl řemen.

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno