FINK

Fin Greenall se narodil v Cornwallu, ale vyrůstal v Brightonu v Anglii. Jeho otec byl folkovým hudebníkem a matka byla hudební manažerka. Fin působí jako zpěvák, skladatel, producent a Dj. Fink je název kapely, která se skládá z Greenalla, Guye Whittakera (basa) a Tima Thorntona (bicí) , ale zároveň Fink je jeho přezdívkou, pod kterou vystupuje také sólově. Hrál ve více než 250 různých místech po celém světě a na turné s Zero 7. Hudební aktivity Fina Greenalla nejsou v našich končinách moc známy. Původně produkoval s Lee Jonesem čistě ambientní techno. Později pod pseudonymem Fink začal vydávat trip hopové tracky u Ninja Tune. U tohoto britského nezávislého labelu, který snad není nutné blíže představovat, vydává dodnes. Jeho první album bylo „Biscuits for Breakfast“ a je lehce folkové, ale svůj um a teď už pro něj typický styl, projevil až ve druhém albu „Distance & Time“. Je mnohem hlubší, co se týče kytary, akordů, hlasu, prostě všeho. Ve třetím albu „Sort of Revolution“, které vyšlo 11.5.2009, opět jemnou elektronikou křehce a nasládle vypráví o skutečných příbězích s pomocí poměrně řídké textury, která tím dělá jeho projev důvěrným. K tomu mu kromě uvolněného hlasu pomáhá pečlivě použitý klavír, který vynikne v evokativně zpívaných písních, jako např. „Bright lights in New York“. Poslech v sluchátkách, nebo v klidné, zatemněné místnosti, či letní noci je nejlepší způsob, jak přistupovat k tomuto albu. Z klubového DJ v interpreta křehkých folkových melodií se během své kariéry proměnil anglický zpěvák Fin Greenall vystupující pod jménem Fink. Jeho potemnělé emocionální písničky dýchají unikátní atmosférou pastorální Anglie i smutných nálad milostných rozchodů a hrdě navazují na velikány anglického folku, jako jsou Nick Drake nebo John Martyn. Jedna ze stálic anglické nezávislé hudby ale má prsty i v kariéře Amy Winehouse nebo v hitech Johna Legenda.