Jasná páka

Kapela vznikla v roce 1981 pod názvem Jasná Páka. Hlavními protagonisty byli Michal Ambrož a Vladimír „Dáda“ Albrecht(na bicí jim hrál David Koller – Lucie). Možná se divíte proč název “Jasná Páka – Hudba Praha”. Jak jistě všichni víte, nejen 80. léta byla ve znamení normalizace. Jasná páka se ocitla na tzv. Trojanově seznamu a byla zakázána. Z kapely posléze odešli Vladimír"Dáda" Albrecht a David Koller. Po roce se však kapela vrátila, tentokrát pod názvem Hudba Praha(tehdy bylo přejmenování celkem častým trikem, jak obelstít ůřady).

V roce 1996 kapela z důvodu velkého vytížení a vytížení jednotlivých členů vlastními projekty ukončila svou činnost. Naštěstí pro nás, fanoušky, kapela od roku 2001 každoročně vyráží na malé turné, čítající jen několik málo koncertů. V posledních letech však koncerty přibívají a to je jedině dobře.

V roce 2006 vstoupila Hudba Praha do Beatové síně slávy. Tu vyhlašuje od roku 2004 radio Beat a vstoupili do ní mimo jiné legendy jako Radim Hladík, Vladimír Mišík, in memoriam – Mejla Hlavsa, či kapela Katapult. Myslím, že právem můžeme skupinu Hudba Praha řadit k legendám českého bigbeatu.

V roce 2008 se při příležitosti slavnostního zahájení provozu pražského multikulturního centra Meet Factory rozhodli zakládající členové Jasné páky Michal Ambrož a David Koller po dlouhých pětadvaceti letech skupinu jednorázově obnovit. Radost ze společného hraní však vyústila v reinkarnaci kapely. Role frontmana se ujal Petr Váša. Vedle něj, a zmiňovaných zakladatelů, dále kapelu tvoří Vladimír Zatloukal, Marta Minárik a Radovan Jelínek. Pro Jasnou páku býval příznačný doprovodný vokál dívčího dua. Nepatřil sice k intonačně nejpřesvědčivějším, přesto se však stal jednou z ochranných známek kapely, na kterou se dnes ,nové holky z Páky", Paja Táboříková a Magdalena Ambrožová Krištofeková, Michalova dcera, pokoušejí navázat. Snad nebudete považovat za chybu, nebo dokonce za nedostatek piety, že tak činí s o poznání jistějším výrazem. Zajímá vás, jak se na pódiu baví hudebníci, jejichž kariéry se dlouhá léta ubíraly odlišnými směry? Přitahují vás lidé, kteří jsou schopni dosáhnout, každý po svém, nezpochybnitelných úspěchů, aniž by se kvůli tomu museli stát veřejně vlastněnými kašpary? Dovedete si představit nové výsledky spolupráce, obnovené po třiceti letech? Chcete být svědky mezigeneračního porozumění? Zbyl ve vás kus rebela, který má sem tam chuť přestat platit hypotéku, nepřikyvovat každé blbosti, vehementně prosazované klientem a neváhá se veřejně připojit k těm, co nemluví s komunisty a odmítají přemýšlet o tom, které že vlastně je to větší než malé množství? Jste potenciálními příznivci Jasné páky!

Petr Váša, frontman současné ,staronové" sestavy, její nynější působení popisuje těmito slovy: ,Samozřejmě jsme chtěli oživit staré pákovské pecky, naplno a s velkou radostí, ale bylo jasné, že fakt zajímavé to bude, až přijdeme s něčím novým. A protože tahle kapela byla od začátku výjimečná tím, že v ní bylo hodně autorů, dali jsme se do toho jako tvůrčí tým. Zkusili jsme po letech vyvolat ducha Páky a byli zvědaví, kam nás dovede. A stejně jako tehdy jsme se nebáli spojit klasický rockový zvuk se současnými inspiracemi.

Zákon o zachování ROCK´N´ROLLOVÉ energie definovala v našich zemích HUDBA PRAHA. Bylo to, tuším, někdy v pětaosmdesátém roce. Šedá léta rock´n´rollu. Kde brnkly elektrické kytary, schylovalo se k maléru. Při jedné z takových koled o průser stálo pod pódiem - hrála Hudba Praha - očko, takový fízláček, jeliman, znali jsme ho dobře. Když (podpořen rykem kapely) Ambrož hněvivě řval refrén písně PAL VOCUĎ, HAJZLE!, začal ten bretšnajdr pomalu couvat ze sálu. Tak kouzelná byla moc Hudby Praha. Celých patnáct let existence (psal se rok 1996) Jasná páka resp. Hudba Praha"malovala čerta na zeď" a pořád při tom byla"bujná a veselá". Vydrželo jí to až do konce a viděli to nejen ptáci.Cítily a slyšeli jsme to všichni, kteří jsme se jak ocásci léta táhli z koncertu na koncert za něčím tak málo definovatelným, snad za dvěmi hodinami svobody pro posílení cti, snad za echtovním rock´n´rollem se vším, co k němu patří - to jejich zásluhou ty rytmy zlidověly. Po mnoha letech za námi táhli další; publikum Hudby Praha, to byla neuvěřitelná generační směsice, nové a nové děti s rodiči, společně uchvácení hudbou a vším dalším - těm i druhým byla věčná (i když už novodobá) konfornita celým solnohradem v očích. A Hudba Praha je uměla odměnit. Hippie kapela ve smyslu společně sdíleného prostoru bourala hranice pódium - hlediště, vsjo rovno, když už nic jiného. Ano, Hudba Praha, to byly především koncerty"divokých srdcí", byť se všemi kiksy, přece na mnoho způsobů povznášející. Tak si je pamatuju - a nechci jinak.

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno