Obrovská naděje domácí rockové scény, která má jasnou "zelenou" do světa!

Jak říká Zdeněk Pohlreich: „Pravá italská kuchyně sestává ze tří, čtyř ingrediencí.“ Je tomu tak proto, aby jídlu dominovala jedna výrazná chuť a ty zbylé, jen aby ji lehce „podtrhovaly“.

Myslím, že kapela NIL z České Třebové „uvařila“ svou novinku podle stejného pravidla, a to je náramně dobře!

V přiloženém „návodu na obsluhu“ jsem se kromě toho, že desku produkoval jakýsi Escon Waldes ve Studiu Biotech také dočetl, že NIL hrají rock. Já bych si dovolil slovo rock doplnit ještě přívlastkem indie s tím, že občas, jako by na jejich songy lehounce dýchl i mnou velmi oblíbený hard rock.

Ve zmíněném „návodu na obsluhu“ rovněž stojí psáno, že zpěvačka Hanka Kosnovská patří k nejlepším rockovým zpěvačkám v ČR. Já bych si opět dovolil doplnit, a to, že z mého pohledu je rozhodně Hanka Kosnovská tou nejlepší zpěvačkou, kterou jsem měl možnost v posledních deseti letech doma (možná nejen doma) slyšet. Má nádhernou barvu hlasu, a co je ještě důležitější, umí s ním výborně pracovat. Trochu mi v některých polohách evokuje zpěvačku Skin (Deborah Anne Dyer) z britských Skunk Anansie.

Je o mě známo, že jsem v přístupu k domácím kapelám poněkud rezervovaný, ale NIL si mě získali s plnou parádou. Už pouhý oční kontakt s artworkem krásného digipackového provedením jejích novinky napovídal, že tady bude asi všechno jinak, než jak jsem z domácích „luhů a hájů“ standardně zvyklý.

Strukturou stavby nejsou ony melancholické - rockové kompozice NIL nijak složité, ovšem jinak velice originální. Nástrojově je vše v absolutní rovnováze, žádné zbytečné „záhyby, kudrlinky, kličky“, jen syrový a provzdušněný rock. Hanka si se svým hlasem dělá, doslova co chce a vězte, že se do svého hlasu dokáže pěkně opřít, což předvede příkladně v gradaci závěru úvodní „Follow Me“, ale nejen v ní.

Právě její hlas je tou dominantní ingrediencí v této výtečné hudební „pochutině“, které se doslova nemohu a nemohu nasytit. Krásně melancholicky plačtivá je Hanka ve třetí „Awaken“. Svým procítěným vokálem navozuje až orgastické uspokojení z poslouchané krásy.

Neměl bych však opomenout ani zbytek kapely. Vzpomenu příkladně vychytané kytarové linky Jana Končického ve čtvrté „Blind Hawk“. Rytmika Michala Končického, střídmě a vkusně podtržená Kobézovou basou, to vše dohromady tvoří jeden velkolepý zážitek z poslechu kvalitní rockové muziky. Jo, abych nezapomněl, Hanka Kosnovská servíruje angličtinu tak, jak jste ji v Česku zcela jistě ještě nikdy neslyšeli.

NIL jsou tedy pro mě ve všech ohledech obrovským/pozitivním překvapením a světélkem na konci temného tunelu, kterým z mého pohledu domácí hudební scéna momentálně je. Pokud bych někde narazil na jejich předchozí, debutové album „The River Spring“ nebudu rozhodně s jeho pořízením váhat.

Co dodat…? V České Třebové zřejmě teče z kohoutků nějaká kouzelná /zázračná voda, a tak se stalo, že jsem po letech narazil na kapelu, která by to klidně z té „malé“ České Třebové mohla brzy dotáhnout i „do velkého světa“.
Rozhodně bych jí to přál!

IANHARD - The Music times

http://www.musictimes.info/recenze/758-nil-dirty