Interpreti hudby bájného lidu Čanki na čtvrtém řadovém albu (pokud nepočítáme soundtrack ke knize Ukopnutý palec) lehce zpestřili i přitvrdili. Z koncertování na ostrově Réunion či v Pákistánu si přivezli nové melodie a autentické vlivy. Zabrousili na Balkán (nejen v „opravdové“ balkánské lidovce Kustino Oro, kterou podle vlastních slov paradoxně zaslechli právě na Réunionu, ale třeba v dupárně Hajny) či prostřednictvím vysamplovaného dětského sboru do Ugandy. Zároveň prvně výrazně použili rockovou elektrickou kytaru, která sice činí jejich hudbu o něco normálnější, ale rozhodně ji nestrhává k bigbítové jednoduchosti. Těžší rytmický spodek se stará o přímočařejší tanečnost celé desky. Budeme-li se hrabat v aranžmá, opět nalezneme nesčetné množství legrácek a perliček, svědčících o hráčské suverenitě muzikantů. Zkrátka, pokud jsem měl při poslechu loňského Best Of nepřiznané obavy, zda se potenciál téhle spontánní etno-moravské řachandy nevyčerpá, jásavé kreolské Lé la je rozptýlilo. Radost hopká na jediné noze Čankiů.

***1/2

TOMÁŠ S. POLÍVKA