Tvrdí se, že po celý život je v nás neustále kousek dítěte. Je také ale fakt, že dobu našeho dětství již vrátit nemůžeme, nezbývá tedy než vzpomínat. Ať už jsou to vzpomínky na Sevu, Merkur, první Barbie doll, první rozbité koleno anebo třeba na první divadelní představení v době školky či povinné devítiletky. Poslední zmíněné může navodit nedávno vyšlé album Bejbypank.

Deska vznikla jako důsledek velkého úspěchu kabaretního představení Kašpárek v rohlíku, které mělo premiéru vloni v dubnu na prknech Jihočeského divadla. Na pomoc si režisér David Dvořák a tým Kašpárka pozval osvědčené postavy české hudební scény – Davida Kollera, Blanku Šrůmovou, Jardu Trabanda Svobodu nebo Márdiho z Vypsané fiXy. A právě Márdimu věřím jeho projev na albu asi nejvíce. Jeho „duetu“ s Eliškou Dvořákovou O-bla-ky, o-bla-ka je natolik uvěřitelný, že bych dal ruku do ohně, že je Márdi nanejvýš desetiletý klacek z ulice, kterému školní úkoly moc neříkají. Radost, která pak čiší ze závěrečné a zřejmě nejlepší písně Želvy, české a podětštěné verze kdysi omílaného hitu Pretty fly od The Offspring, je jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Tak Márdi jako třešnička, hračičková témata a nenásilné akustické aranže jako korpus, dětské zpěvy jako krémy, dospělé zpěvy profesionálů i herců kabaretu jako marcipánové ozdoby. Jen tomu Davidu Kollerovi nemůžu pořád uvěřit ve Strejdovi Járovi (píseň o tom, že když se nebudete učit, skončíte u popelářů) verše „čekám na autobus do školy, už zase nemám úkoly“. Spíše než rozdováděného kloučka si ho představím jako čtyřicátníka, otce, který ví, co se ve světě sluší a patří, a hlavně jako muzikanta, který když chce, tak jde vlastní cestou, přestože za sebou musí pálit mosty. Tam už prostě klouček není. Ale Strejda Jára je rozhodně další z poslechu hodných kousků.

A vlastně ne, že by některý nebyl. V Bárbíně zpívají Blanka Šrůmová a Márdi o tom, že všichni Kenové na pořádné jídlo berou (což je zřejmě svatá pravda), v Ó, škoda přeškoda zase Filip Nebřenský pozoruje zvířátka, jak všechno spasou (i prase souseda) a třeba Anděl s nudlí ... no to snad není třeba nijak rozebírat, s nudlemi jsme se potýkali celé dětství. A vlastně svět našeho ztraceného dětství se nám tak může vrátit při poslechu tohoto alba, které rozhodně není blbostí jako všemožné výběry těch nej nej nej hitů, které jsou jeden jako druhý stejný.


Hodnocení: 9/10

Martin Višňa

http://www.upol.info/portal/index.php?option=com_content&task=view&id=2495&Itemid=88889010