Album Gogol Bordello má duši

Gogol Bordello s charizmatickým zpěvákem a kytaristou Eugenem Hützem patří k nejoblíbenějším zahraničním alternativním rockovým kapelám na české scéně.

Skupina v Americe usazených Ukrajinců, Rusů, Romů a Balkánců je svou oblibou srovnatelná snad jen s Manu Chao, který operuje na obdobné hranici mezi rockem, reggae a národními kulturami.

Ale zatímco Manu Chao směřuje svou hudbu kamsi do latinsky mluvících zemí, parta Hütz se většinou moc neodchyluje od svých východoevropských kořenů.

Směska lidových kultur
Péčí brněnského vydavatelství Indies Scope Records u nás v licenci vychází čerstvé čtvrté album divoké newyorské party s názvem Super Taranta! Předchází je pověst nejlepší nahrávky, kterou muzikanti od roku 1999 udělali. Plným právem.

Vyvrací totiž definitivně představu, že Gogol Bordello jsou vygumovaní punkeři nebo pouhá elektrifikovaná cikánská kapela.

Jistěže punk a východoevropská lidová muzika s houslemi a harmonikou, ať už cikánská nebo klezmer, hrají v jejich muzice dominující roli, ale asi tak, jak bychom to čekali u divadelní hudby.

Z desky je znát lehký intelektuální odstup, cílený pocit, že se díváme na podivnou globální směsku lidových kultur z určité vzdálenosti, která dovoluje vnímat svéráz a perličky na dně příslušníků sociálních vrstev, jež jsou velmi daleko od vrcholů společenského žebříčku.

Je zřetelně znát, že se Hütz jako textař hodně učil od barvitých rockových básníků temných koutů velkoměsta Nicka Cavea a Blixy Bargelda.

Jeho obrazy, skoro reportáže z křižovatek nadnárodního newyorského života v písních American Wedding nebo v reggae Tribal Connection mají navíc v sobě až něco žurnalistického, co kdysi do rocku přinesl Lou Reed.

Gogol Bordello si však příznivce získávají především svým nasazením. Existuje jen málo kapel, které oplývají takovou energií a citovou otevřeností.

Nebývá zvykem, že by studiové nahrávky měly takovou duši, takové zaujetí a nadšení, jako slyšíme na Super Tarantě.

Punkové kořeny mění jejich skladby v emocionální smršť, která se řítí většinou desky a nenechá posluchače vydechnout. I tato dobrá deska s velkým emocionálním zaujetím je však stále ještě slabým odvarem koncertních vystoupení.


Hodnocení MF DNES: 80 %
Josef Vlček

23. ledna 2008  1:39

http://show.idnes.cz/album-gogol-bordello-ma-dusi-d1z-/hudba.asp?c=A080122_163918_hudba_ob