Postava matky patří k nejmocnějším archetypům. Ve všech kulturách je symbolem věčného života, soucitu a emocionální blaženosti, která však v krajní podobě přináší destrukci a zkázu. Matka dává a ochraňuje život, ale svou rozpínavou bezmezností jej dokáže i dusit.
Slovenský skladatel Vladimír Godár, v Česku známý třeba úpravami Janáčkových verzí moravských lidových písní nebo hudbou k filmu Sluneční stát, na nové desce Mater prozkoumává především křesťanskou vrstvu archetypu matky, která ničivé rysy tohoto symbolu poněkud zahlazuje.

Rezonance vrstev

Skladatel se jako kulturní antropolog prodírá vrstvami hudební minulosti, v nichž své téma nechává nově rozeznít. Médiem jeho archeologického rozkrývání, přinášejícím inspirativní rezonanci, je zpěvačka Iva Bittová. Většinu skladeb (hrají Solamente Naturali, diriguje Marek Štryncl), které tvoří komponovaný celek, psal Godár přímo pro Bittovou. Myslel na ni i při nástrojovém obsazení, v němž převládají smyčce, od zpěvaččiny osobnosti neodmyslitelné.
Desku otevírá tklivé přemítání studenta židovské ješivy Majkomašmalon. Jeho úvahám o smyslu života dává hudba a především hlas Ivy Bittové hutné melancholické zabarvení. Působivou temnou meditaci, jakýsi předpokoj do křesťanské části, střídá jasnější Magnificat.
Tradiční biblický text z Lukášova evangelia "Magnificat anima mea Dominum, Velebí duše má pána", v němž Marie děkuje bohu za syna Ježíše, zpracovali všichni velcí skladatelé duchovní hudby. Godár si na rozdíl od Bacha vystačí s minimalistickou zvukovou plochou, podbarvující oslavnou modlitbu, kterou v závěrečném nekonečném refrénu mohutně podpoří sbor bratislavské konzervatoře. Náhlé řezavé tahy smyčců narušují sborovou jednotu: přicházejí jako by z jiného století a z jiného světa. Jsou to záblesky boha, který radostně vstupuje do dění a podtrhává výjimečnost události zrození.

Nejisté Haleluja

Následující Ukolébavky, obrazy matky starostlivé, dávají prostor proměnám výrazu Ivy Bittové, která se ve folklorních variacích dokonale vyžívá. Uklidnění přichází v nejdelší skladbě disku, dvacetiminutové Stálé Matce, kde Marie projevuje soucit nad utrpením ukřižovaného syna. Výkon Ivy Bittové v této pasáži vynikne především v přímém kontrastu s předposlední radostnou částí händlovského stylu Regina Coeli, která se nakonec znovu zanoří do temnějších proudů úvodní melancholické meditace o životě.
Skladatelův hudební průzkum, synchronně zkoumající napětí mezi zrozením a smrtí, nekončí povinným Haleluja, nýbrž návratem k nejistotě. Obrácením do sebe, do vnitřního ticha a jemné rezonance, s nimiž umí Godár v partituře tak dokonale pracovat.

http://hn.ihned.cz/3-18611250-Mater-500000_d-06