Váš košík je prázdný Česká verze English version American version

Vyhledávání

 

Klip měsíce

 

Moje Indies

mailing list

 

Koncerty

10. 02. Evolution Dejavu
- Havířov

10. 02. Schodiště
- Tábor

11. 02. Luboš Pospíšil
- Písek

14. 02. Kieslowski
- Olomouc

14. 02. Jananas
- Praha


další koncerty
 

U nás můžete platit

U nas prijimame
 

Historické okénko

Zdarma tento měsíc: Panoptikumobal alba






 

Auris - Karel Souček - Golias.cz


Recenze na album

obal alba

Tara Fuki
Auris

Doporučená cena: 299 Kč
Naše cena: 254 Kč
více informací


Jemnou, křehkou, ale zároveň i silnou a dynamickou hudbu hraje violoncellové duo Tara Fuki, které tvoří Andrea Kostankiewicz a Dorota Barová. Na své nové, v pořadí třetí album Auris si přizvalo řadu hostů včetně jazzového Vertigo Quintetu a i proto vznikla dosud nejbarevnější nahrávka.
     Pestrost však desce nezajišťují pouze hostující muzikanti, ale také žánrová otevřenost, originální práce s violoncelly, obrovské vokální dispozice obou mladých žen a jejich odvaha vyzkoušet si dosud neprošlapané cestičky především v aranžérské a zvukové oblasti.
     Stylově se Auris pohybuje mezi klasickou hudbou, folkem, lidovou hudbou, elektronikou či jazzem. Kdybychom si to chtěli zjednodušit, tak prostě world music, kterou si interpretky a zároveň i autorky osazují tím, co je z jednotlivých stylů pro každou jejich píseň nejlepší. World music se zdaleka netýká jen textů v polštině či hojně zastoupených exotických bubínků, ale nadnárodní rozměr má hlavně nálada jednotlivých skladeb. Těžko uchopitelná, zařaditelná, vysoce emotivní.
     Nápaditou práci s rytmem či gradací, tak typickou pro celé album, naznačuje již úvodní píseň Lej, lej, lej. Zpočátku křehká folková balada přechází ke klasické hudbě. Dramatičtější, naléhavější rozměr má následná Ty i ja, klavír, k němuž se postupně přidávají temná violoncella, zdobí osudovou píseň Niezawsze.
     Elektronické samply nadlehčují skladbu Slady. Píseň Sloneczko je nejtemperamentnější z celého alba, ale ani ona nevydrží v jednom rytmu a náladě. A to je také pro Tara Fuki typické – každá píseň se vyvíjí, mění, přelévá. To platí i o jejich hlasech, s nimiž obě protagonistky pracují velice invenčně. Nejlepší důkaz je milostná skladba Mily mój, kde si vystačí bez nástrojů.
     Andreina i Dorotina hudba je emocionální, náladotvorná i propracovaná. Přispívají k tomu i hostující muzikanti. Především Vertigo Quintet, který má s duem společnou touhu hledat, dodává desce další, jazzový rozměr. A v závěrečné Biale fale to všichni pohromadě pěkně rozjedou. Měkká, melodická polština a pocitové texty ještě navíc vše umocňují.

Hodnocení: 4 hvězdičky – temná síla violoncell


Zpátky na stránku s albem