Fakt netuším, jak dobrý je "poslední romantik českého folku" Ivo Viktorin na kruzích. Ovšem srovnávat ho právě s Martinem Maxou asi není zas tak úplně fér. Ačkoli třeba v písničce Ráno (s housličkami hostující Ivy Bittové a kontrabasem Martina Gašpara) jsou si ti dva vyzněním podobní - a ještě víc v následující Tvé tělo to je bílá loď (škoda těch monotónních bicích od živého bubeníka) - každý z jiné strany barikády je. To podle minulosti soudím. Potkat se mohou tak ve všežravé Noci s Andělem, hospodě nebo v Manéži. Ale možná se to teď změní. K lepšímu?

Ivo Viktorin vydává 1. sólo čtvrtstoletí poté, co začal hrát. Měl dost času nad ním přemýšlet, nic neuspěchat. Jde tedy o zúročení nesporného talentu, nebo už prostě nikdo nechtěl vydat AG Fleku nové album? Vždyť závěrečnou písničku Vlna za vlnou, na desce jednu z nejlepších, natočila právě tato skupina: Ivovi s ní píchli Karel Markytán i Blanka Táborská.

Albu nelze upřít podmanivou atmosféru, místy tísnivou, jindy naopak snad až moc líbivou (erotikou nasáklá Samba, zpívaná společně s Blankou). Dramatický klid vyprávění připomíná začátky Křesťanových Poutníků (Čas), aranžmá písniček jsou zdánlivě jednoduchá, Viktorinovy klávesy (v Sambě a Vlně za vlnou pasované na klavír) všudypřítomné. V Času vnímám spíš melodii naléhavého hlasu, než obsah. Vlastně ani moc nerozumím tomu, o co tu jde. Není jediná, a kupodivu mi to ani nevadí. Sám tomu moc nerozumím a připisuji to právě působivosti té písničky, ozvláštněné Malinovou irskou flétnou a lapsteel(em) Luboše Novotného. Zase jsem na Portě 1984, na Lochotíně jsem součást davu a v malé místnosti se mačkám s ostatními na svém první setkání s Nerez. Dost to žeru. Nostalgie jako prase, najednou... sakra. Nikdy bych nevěřil, že to může být zpátky, a zas tak intenzivní. Jinému bych za ten patos na desce dal za ucho (a sám si uložil padesát Otčenášů), sem patří. Patří stejně, jako housličky Stano Palůcha do 2. části slušně vygradované Na kopci, písně plné přírodní lyriky. Jen to sólo kytary Zdeňka Bíny ( - 123 minut) je v ní nějak navíc.

Moravská lidovost přímo dýchá z Říčky. Ozvěnou mi při ní zní hlavou snad nejlepší album AG Fleku, s Vlastou Redlem natočená deska Dohrála hudba z roku 1985. Zase ta nostalgie, nemůžu si prostě pomoci. Něco je špatně. Proto zde také neuveřejňuji žádný text z CD. Připadají mi čtené banální, fungují jen s hudbou. Zvláštní...

Kdo by tedy čekal od Viktorina alternativnější postupy, zakouřený sound a hloubku Macochy, kdo by ho chtěl vidět třeba někde v pozici českého Marka Lanegana, ten ať se rychle vrátí zpět na zem. Ta propast počká. To má Ivo mnohem blíž k Maxovi, či k elegantní nudě Marka Knopflera. No, ale to už je skoro vyznamenání! Ostatně, již loga časopisu Folk a Country, Country Rádia a Českého rozhlasu Brno ze zadní strany zdařilého pískového digipackového bookletu o čemsi vypovídají: jejich čtenáři a posluchači budou spokojeni. Ovšem v logu rádia se třeba Vlna za vlnou shodne s posledním Nohavicou a živého Plíhala v Olomouci dokonce zdobí logo Želetava 1902. Miluju a maluju...

65%