Minuty konečně vyslyšely mnohaleté volání svých fanoušků a natočily živák. Nazvaly ho jednodušše "XL Live" a k natočení si vypůjčili pražskou Akropoli. Album obsahuje 10 skladeb, ke kterým si přizvaly hosty, kteří album oživují dalšími akustickými nástroji.

Na CD jsou skladby ze všech tří řadových alb. Písně nejsou ovšem striktně okopírované. Zpěvák Zdeněk Bína si sem tam hodí nějaké kytarové sólo, větší prostor je věnován i hostujícím instrumentalistům. Je to Zdeněk Zdeňěk na klávesy, který často doprovází takové hvězdy jako je Vlasta Průchová, Hana Hegerová, vynikající perkusista Miloš Vacík a nakonec Michal Žáček na dechové nástroje.

Nahrávka dala posluchačům příležitost slyšet písničky v nových úpravách a přináší nové hudební zážitky. Zvuk živáku je velmi kvalitní ve srovnání se studiovými nahrávkami. Z debutu "Shooba Dooba" je zařazená jediná skladba, pomalejší "September", což je trochu škoda, protože ani nejnovější album "Home?" podle mého názoru nepřekonalo jeho kvality. Zdeněk Zdeněk zde využívá elektronicky jazzově laděné klávesy, které podkreslují jemné akordy kytary. Příčná flétna vede společnou linku se zpěvem.

Z "Try" je obsažena "Hey, Son". Úvod předurčuje typicky "Bínovská" předehra-předmluva, která se rozvede do středně rychlého tempa pohodové jazz-rockové skladby, kde Bína předvádí výtečné kytarové sólo. Většina dalších tracků pochází z posledního "Home?". Ať už je to "Lethal Lullaby", nebo pomalejší "Amy", všude se plně využívají hostující instrumentalisté. Klávesová sóla nejsou žádnou výjimkou a obohacující linky dechů interpreti také nešetří. "Unfair Chess" nevybočuje z tradičního "minutovského" tempa, které se neobejde bez tradičních pěvecko-rytmických výstřelků. "Holes" podmalovává opět příčka s klávesami, přičemž se uprostřed nebojí ozvat saxofón, který ladí skladbu do jazzovějšího hávu.

Od pěveckých a kytarových sól po bubnující smršť ukončuje závěrečná "Break Time" celý živák do úspěšně vyhraného celku, ve kterém je využito většiny dostupných hudebních prostředků. Pro trpělivé je na úplném konci závěrečná děkovačka s pár takty navíc.

Album obsahuje ještě dvě skladby, které nebyly vydány - latinou ovlivněnou "So Tre Ma Po" společně s funky-jazz-rockovější "Dada Blues". Příznivci kapely se tedy jistě mají na co těšit. Pro ty, co minutám moc neholdují ale doporučuji zůstat při zemi u studiových alb.