Nové album, které Žamboši natočili se jmenuje "Přituhuje, Proč se tak jmenuje a o čem je album jsme se ptali Honzy Žambocha:
• Žamboši vyhráli s debutovou deskou folkového Anděla 2006, pak jste zabodovali v soutěži „Česko hledá písničku“. Pravděpodobně budete mít
k soutěžím kladný vztah?
Nevím, zda by se to tak dalo říct, kladný vztah, Anděla za album jsme dostali jaksi mimoběžně, nikam jsme se nepřihlašovali, jen jsme natočili CD, tak jako každá kapela a bylo oceněno. Vlastně jediné soutěže, kterými jsme prošli, jsou konkurz Zahrady a Česko hledá písničku. V prvním případě nám šlo o to, abychom si na festivalu Zahrada zahráli a v druhém případě vlastně také o hraní, tentokrát v divadle Semafor. Diamantovou notu za třetí místo v té soutěži jsme zpeněžili a vrátili zpátky muzice. Takže tam šlo samozřejmě i o tu možnost něco vyhrát, nebudu kecat, že to tak není. Bylo to ale dost náročné a vyčerpávající, takže doufám, že už máme se soutěžením na dlouhý čas pokoj.
• Změnilo se pro Žambochy něco po debutovém albu a následném ocenění Andělem?
Po natočení alba bylo fajn ho lidem na koncertech prodávat, vidět na lidech ten zájem. Do té doby jsme s tím neměli žádnou zkušenost a najednou třeba po koncertě fronta. Bylo to příjemné. Po Andělovi to spíš zafungovalo u pořadatelů, hráli jsme do té doby tak padesát koncertů za rok a nejednou to bylo osmdesát. Určitě na to měla ta bronzová okřídlená soška vliv. Taky jsme si asi sáhli na tu hranici, kdy se dá koncertování při normálním chození do práce zvládat a je to pro všechny radost a ne druhá šichta.
• Debutovému albu byla trošku vyčítána žánrová roztříštěnost, nové album má přeci jen sevřenější tvar, ne?
Ano, přál jsem si udělat jinak znějící album, více zvukově kompaktní, rozmáchlejší v aranžmá a přitom pohromadě držící tématy písní, snad se zadařilo.
• V čem je ještě album jiné oproti debutu?
Na první poslech jistě každého trkne, že málo zpívá moje žena Staňka, ano je to tak, vše se vyvinulo jaksi samo. Nejspíš jsem si chtěl sobe
cky více zazpívat já a nepodařilo se nám najít shodu ve dvojhlasech. Staňka navíc celý rok dávala energii do hraní na akordeon a zpěv trošku zanedbávala. Takže na albu hraje na akordeon a dělá tam ty spodní živé člověčí plochy, které dokáže udělat jedině měch a na něž se žádný synťák nelepí. To je asi tak nejvíce trčící rozdíl oproti To se to hraje. Jinak ale cítím, že je to album dospělejší, je tam více výpovědí a méně hříček a humoru. Zvukově je rozhodně širší, více kytarové. Producentská práce Petra Bindera je slyšet jak sviňa a to jsem si přál.
• Jak vznikl název „Přituhuje“? Je to reakce na Váš vnitřní pocit, nebo na ekonomickou krizi?
Hledal jsem název, který bude vícevýznamový a „Přituhuje“ je přesně takové. Přituhuje u mě v poslouchané i cítěné muzice, přituhuje v tématech na albu, přituhuje v náladě mezi lidmi a vůbec tak na světě, nezdá se ti? Přitom ale, alespoň mám ten pocit já jako autor, album nezní vůbec depresivně. Chtěl jsem tam dostat úsměv, jako jedinou naději chudých. Tak snad ho tam uslyší i jiné uši než ty moje.
• Ty jsi až na jednu výjimku autorem všech textů i hudby. Je to tak, že nenecháš do toho nikoho mluvit, nebo zbytek kapely nemá autorské ambice?
Asi oboje, každopádně kdyby Staňka, nebo Jura donesli nějakou hotovou věc, rád bych se stal na chvíli dělníkem hudby. Ovšem, než se u nás zrodí píseň, dost o tom mluvíme dohromady, Staňka je mou první kritičkou a bubeník Juří zase řídí ministerstvo širšího záběru. Každý na tom má svůj podíl, i když jsem pod textem a muzikou podepsaný já. Ovlivňují mne.
• V některých písních zase probleskuje humor i ironie, přesto často jsou to jen narážky, nemáte někdy problém, že Vaše texty nejsou chápany tak jak by jste si přáli?
Ano, stává se to. Uvedu jeden příklad za všechny, píseň Tobě, jsem musel kvůli nepochopení přejmenovat na Svobodě, aby bylo jasno všem. Na soutěži Česko hledá písničku to nepochopili ani někteří z porotců. Můžete se mrknout sem http://www.ceskohledapisnicku.cz/video/pisen-2-11 , jak jsme ji tam zahráli. Chtěl jsem napsat písničku naší dvacetileté svobodě, tak jsem to udělal. Já nevím, co je dobře, napsal jsem toho málo na to, abych věděl, jak to správně dělat. Píšu, jak to momentálně cítím. Občas se vzájemně nechápeme, tak to prostě je. Myslím ale, že to není chyba, jen jsem zvolil obtížnější cestu, po které se písničky plahočí mezi lidi.
• Říká se „doma není nikdo prorokem“, jaký status mají Žamboši ve Vsetíně po letech hraní a několika oceněních?
Myslím, že se o nás ví, že tu kdesi bydlíme, a když uděláme jednou za čas koncert, tak máme i docela plno. Nesmí to být ale moc často. Chystáme v květnu i jeden křtící koncert doma a byl bych rád, kdyby kulturák praskal ve švech. O doprovodný program se postarají klobásky a slivovica. To by bylo, aby nebylo plno! Myslím, že nás na Vsetíně lidi mají rádi, snad jen krom sousedů, kterým naše nepřetržité koncertování v panelové zkušebně ve čtvrtém patře asi už leze krkem.
• Jak vypadá současný koncertní program? Držíte se u nových písní aranží z desky?
V současné době hrajeme ve třech, kytara, bicí, akordeon. Základ je tedy v podstatě stejný. Aranže jsou samozřejmě chudší v tom smyslu, že nevozíme sebou na koncerty smyčcový kvartet, Petra Bindera nebo Petra Vavříka. Zase je ale v našich písničkách naživo více energie a jsou syrovější. Jestli nás má někdo zafixované jako duo s jednou kytarou a tichoučkými písněmi, bude asi dosti překvapen. Po posledním hraní tady u nás v jednom baru se ke mně doneslo, že to prý není žádný folk, ale „psychedelický punk“. Jistě, byla to asi nadsázka. Ale vzhledem k tomu, že jsme zahráli v pohodě i před kapelou Ciment, tak si myslím, že jsme se sakra posunuli a docela Přituhuje…
CZK
EUR
USD