Info: Myjau - Jan Krčma- www.topzine.cz

fotkaKopí kapely Květy má sílu mravenců a její nůž řeže skály



Myjau, nejnovější deska brněnské skupiny Květy, se nese převážně ve znamení pohybu a hlásí se tak ke kočkám, tvorům svobodným, mnohem víc než pouhým mňouknutím v názvu. Ostatně, kdo by si přál zůstat sám se sebou navždy za(s)tavený v jantaru?




Předchozí album nazvané Střela zastavená v jantaru vydala kapela Květy před rokem a osmi měsíci. Završila jím velmi vydařenou spolupráci s víceméně ustáleným týmem spolupracovníků, na něž byla při nahrávání po léta zvyklá. A právě zaběhnutý zvyk se stal příčinou prvního velmi výrazného pohybu, který s Myjau souvisí. Brněnské nahrávací studio Indies s Broňou Šmídem vystřídal magnet mnoha hudebníků napříč žánry, JáMor Ondřeje Ježka sídlící v Praze. A Květy se k nové konzervaci vypravily posíleny o houslistu Alberta Nováka, jinak ovšem už druhým rokem svého stabilního člena.

Pohnuli se. Šli X jste sám

Nadpis nad tímto odstavcem tvoří dva z výstřižků kolážové zárubně změti slov a slovních spojení, do kterých jsou vsazeny texty písní obsažených na Myjau. Sice ukazují jako stromy po dopadu Tunguzského meteoritu k epicentru, tedy dovnitř k novému tuctu společně s ostatními, ale oba nejvíce vystihují, co nalezneme uvnitř…

Co nás čeká tentokrát? K textům se podrobněji dostaneme za chvíli, napřed obhlédneme obecněji jejich moře… Na tomto albu se Květy neprodírají kostrbatě křovinami. Vše jde nějak snáz, kroky mají prostor, nemusejí zastavovat a pak se dávat na překotný úprk. Dá se běžet plynuleji. A vězte, že důvody k běhu se najdou.

Vůbec je potěšitelné, že přehlednost není kapelou brána jako hrozba. Sebezáchovné tendence nezadat si s možnou libostí jsou tentokrát zapomenuty a odvívány především (a dobře že) neodpočívajícími Albertovými houslemi. Rozjasnění jsme dokonce svědky i po stránce textové. Martin Evžen Kyšperský své texty více konkretizuje, vkládá je častěji do epického kontextu a nachází k nim odpovídající (anti)hrdiny.

Květy se nebojí být něžné, ale je-li třeba, také dostatečně razantní, rozhodně neváznou v jediné škatuli, natož pak hudební alternativy (v tom užším slova smyslu).
Květy, Zdroj: kapelakvety.cz, Foto: Petr Hegyi

Zdroj: kapelakvety.cz, Foto: Petr Hegyi
Květy

Ach, ten pohyb. Může znamenat radost, jeho jevištěm může být fotbalové hřiště a aktéry děti. Tehdy se snadno zapomíná na stereotypní plynutí času, vždyť jsme svědky opravdové vervy („Je sobota anebo neděle, / jak nechodím do práce tak se to plete.. / Je blíž ráno anebo poledne??“). Dokázal-li být další Brňan Ivan Blatný Na kopané („pouze“) zainteresovaným komentátorem jednoho zápasu, autor skotačivého Balónu (na školním fotbalovém utkání), Martin, nezapomíná na mrazivý dodatek: že radostné tady a teď nepotrvá věčně („…ostatní děti mlčí… / ale psi, kteří vyrostou, jí kosti psů… / pamatuj!!!“).

Ale zpátky na začátek. V úvodní Psí hvězdě zastihujeme vypravěče ve vlaku. Možná je to právě ta souprava, která míjí popisovaný fotbalový zápas. Kola železného oře mají pomoci rozbít jeho samotu, mají dovézt tam, kde by měla být Ester. Co když si však zase jenom namlouvá, že ona je tou pravou, která „srdce mu chystá?“ Skutečné hnutí proto musí proběhnout uvnitř. Vlak přemístí jen tělo a po ránu, ať jste kdekoliv, zákonitě přichází noc. Potom si ani geniální Myšpulín, jehož úporné mňoukání nám v refrénu zprostředkovávají housle, s ostatními kamarády neví rady, když „je večer… stmívá se…“ a „večer je úzko…“ Zatím je ještě nablízku konejšení Ester (zpodobněné citlivými vokály hostující Lenky Dusilové)…

Když už jsme u vztahu On a Ona, nelze opomenout skutečnost, že v podání Květ* se varianty a žili spolu šťastně až do smrti nedočkáte. Nejen v písni S notebookem na klíně je překážkou vzdálenost. Přestože v ní oba naplno využívají pouti jedniček a nul (v úžasně pročištěném zobrazení zvonkohrou; konec konců za snahu o výstižný nástrojový popis na celém albu si pánové zaslouží velké máúcta!), v Jeho představách je potenciální maloměšťácká idylka „snem o vlastní smrti.“



Jenže ty zatracené vnější a vnitřní kilometry! Kdyby nebyly jiné dvojici bariérou také v Měsíčním světle… Co potom zbývá? Když Ji On nemůže lapit, připoutá si alespoň Její vlas (Lucie)…

Vzdálenost partnerská ale není jediná, s níž se postavy Myjau potýkají. Další oblastí je ta obecně mezilidská. A těžko lze hledat z tohoto hlediska vhodnější chvíle, než jsou Vánoce…

Ostatně v podání většiny současných autorů jiné hudby tvorba s vánoční tematikou nebývá zprostředkováním radosti (jako např. u Jablkoně). Toto období dokonale obnažuje mezilidská odcizení a osamění: „To už jsou Vánoce / to snad ani není možný / doufal jsem, že svátky budou / něčím zvláštní // … Ale není na nich zvláštního vůbec nic / každej další rok / a čím dál tom víc // Jenom já zůstal jsem sám jak v plotě vůl / a vůbec nevím.. komu zavolám.. // To už jsou Vánoce / a zabíjí ryby / tam kde ty nejsi / i já chci nebýt // Ale co už má přikrýt / všechnu tu hrůzu?…“ (Vánoce bláto smetí)

O snaze nalézt spřízněnou duši potom vypráví i Když Láďa Kerndl zpíval na lodi. Počáteční bezbarvý jen-aby-se-něco-řeklo rozhovor o počasí aj. se dramaticky mění v objevení společného tématu, byť zdánlivě malicherného. Krtka ničitele. I když tento nečekaně hozený záchranný kruh na chvíli odsouvá profesionální povinnost, nehodlá se jeden z aktérů nabídnuté šance vzdát a navazuje nit tam, kde přestali. Je už však příliš pozdě („…ale nepomáhá nic, jsem na to sám.. / úplně sám..//“).

Květy ovšem ukazují, že je možno jít ještě dál. Nejzazší míru vnitřní rezignace předkládá pochmurná S kokrháním psů vrcholící pohřebním pochodem určeným vlastní vůli servírky „z díry jako je tahleta“. „Dveře jsou otevřený ale není kam jít!!“ O tom, jak důležitou roli hraje propracovaný detail, svědčí neustávající působivé přesýpání řetězu (Díky, Aleši, za nápad!). Toho, který svazuje. Navždy svazuje.




Nezbývá než prožít si hrůzu z bezvýchodné temnoty. O fascinující Metrem (kde vyniká úžasná Ondřejova basa) se mi nechce rozepisovat. Tu musíte slyšet… „A není možný dostat se ven / a není možný dostat se sem… // Je to dlouhý tunel tmou!!! / Je to dlouhý tunel tmou!!! / Je to dlouhý tunel tmou!!! / Je to dlouhý tunel tmou!!! //“

Dosáhli jsme samého dna. A tak je třeba se odrazit a dát slovo pohybu. Takové rozhodnutí sice obnáší i jisté újmy, v konečném důsledku však osvobozuje. Jsem-li Tulákem, „tak nemám v hospodě místo / a půllitr, ve kterým padá mi pěna den za dnem!!!“

„Dokud běžíš má kopí sílu mravenců / a nůž řeže skály / dokud běžíš hojí se ti rány / a orel čeká na znamení // Dokud běžíš jsou města zvonů / a zvoní ve jménu tvé slávy / dokud vidí tvá vlající pírka / a šťastná znamení // ale jestli se zastavíš / kopí se promění v prach / a orel na rezavou hyenu / která ti vypije zrak // A zůstaneš sám / úplně sám …“ (Dokud běžíš; Pozn. Původně jsem chtěl nechat promlouvat pouze její text, ale nedá mi, abych aspoň v závorce nezmínil, že DB je jediná píseň alba, jejíž hudební stránku má na svědomí někdo jiný než Martin. Jejím původcem je Aleš… Nepochybně nový kontext může poskytnout droboučká citace z Janotova Června na Svaté vložená před nástup sboru. Ale kdo ví, zda jde o úmysl, nebo náhodu…)

Na závěr jsem si ponechal i díky druhému navštívení Lenky D. nehmotnou (využiji-li Martinova slova, „křehkou a tenkou“) Na balkoně zpívá pták. Není mu dopřáno zpívat dlouho, „na balkoně“ jej totiž vzápětí „polyká kočka.. / čimčarára čím je to, že šelma nepočká??“ To pro nás asi navždy zůstane tajemstvím, stejně jako se nikdy nedozvíme, proč Martinovi nedalo spát to zvláštní kočičí citoslovce natolik, až se ocitlo v názvu alba…

Abych nezapomněl. Má poklona náleží Pavle Kačírkové a Martinovi za působivé proměnění času plynoucího v artefaktech do bookletu. A Indies Scope za vydání alba také na vinylu.

Myslím, že slov bylo napsáno dostatek. Shrnuji: Myjau dokáže zastavit tep a vzápětí rozpálit tváře. Je v něm mrtvá i živá voda… Co víc si přát?




* Není třeba se pohoršovat, právě takto by měl vzhledem k tomu, že dávnou motivací názvu kapely byly dámy jménem Květy, vypadat správný tvar ve druhém pádu. 

 

 

http://www.topzine.cz/magazin/kopi-kapely-kvety-ma-silu-mravencu-a-jeji-nuz-reze-skaly/




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno