Info: Big Blue Ball - Jiří Moravčík - www.world-music.cz

fotka

Za všechno někdo může. Peter Gabriel například uvedl do anglo-americké popmusic lokální hudbu z Afriky, Asie nebo Latinské Ameriky. Žádnou revoluci ani pozdvižení tím nerozpoutal, přesto dokázal obrovskou věc: zpochybnil namyšlenou hudební výlučnost Západu. Vahou své osobnosti přesvědčil posluchače věnovat pozornost nikdy neslyšeným hlasům, rytmům, melodiím a nástrojům. Svá alba jimi sice pouze krášlil, nicméně vděk projevil nevídaný: založil multikulturní festival WOMAD a label Real World, v jehož studiích oba projekty úzce propojil. „Uvědomil jsem si, že na WOMADU máme pohromadě velké umělce ze všech koutů světa, až na to, že ve skutečnosti se pouze potkávali v backtage a vyjímečně na podiu. Čas na to, aby si spolu sedli a vyměnili své zkušenosti nebyl. Napadlo mě je po skončení festivalu pozvat do studia a přimět hudebníky z různých kultur ke společnému jamování a pozorovat přitom, co se z toho vyvine.“
Během nikým nekoordinovaných „nahrávacích týdnů“ (recording weeks) zároveň nenápadně konfrontoval mainstreamové matadory - Karla Wallingera, Billy Cobhama, Justina Adamse, Jaha Wobbleho, Sinéad O´Connor, Vernona Reida či Deep Forest – s reprezentanty world music: Papa Wembou, Mártou Sebestyén, Iárlou O´Lionáirdem, Joji Hirotou, Hukwe Zawosem, Guo Yuenem, Natachou Atlas, Mari Boine, Hossamem Ramzym a stovkami dalších.
Prostor, který Gabriel v Real World v letech 1991, 1993-94 nabídl naprosto neznámým umělcům, neměl ve své době obdoby. Některá setkání přitom překonala veškerá očekávání: Jo Bruce, syn baskytaristy Jacka Bruceho z Cream, se tu například dostal k práci na desce pakistánského zpěváka Nusrata Fateh Ali Khana a následně stál u zrodu Afro Celt Sound Systemu. Ten vznikl za kuriózní situace: ve studiu nezbylo místo, takže Simon Emmerson s programátorem Martinem Russellem, Brucem, bretaňským harfeníkem Myrdhinem, hudebníky od senegalského zpěváka Baaba Maala a bývalým členem Pogues Jamesem McNallym vzali zavděk garáží, kde se k nim na Gabrielovo doporučení přidal Iarla O´Lionáird.
Traduje se také, že k Nusratovi Fateh Ali Khanovi navedl Gabriela po studiích se motající Pete Townshend od The Who. Producent Michael Brook pak s fenomenální pakistánským pěvcem v Real World natočil album Mustt Mustt (90) a učinil z něho navždy světově nejproslulejšího ambasadora súfijského qawwali.
Hudba je sice nezávislá na faktech, přesto právě fakta o účtech za nahrávací týdny rozhodly u jejich zániku. „Víra uspořádat je každý rok ztroskotala. Režie za udržení týden nepřetržitě čtyřiadvacet hodin otevřeného studia a ubytování pro dvě stovky hudebníků přerostla v horentní sumy, ale nevzdávám to. Až je seženu, pustím se do toho znovu,“ vysvětluje Gabriel, doufající, že by něco mohlo kápnout také z prodeje alba Big Blue Ball, selekce obrovských skladových zásob nahrávek vzniklých během jamování v Real Worldu, na které svým neobyčejným hlasem přispěl několikrát i on, například ve vydařené skladbě Burn You up, Burn You Down, v níž vedle Justina Adamse a Billy Cobhama slyšíme také The Holme Brothers.
Takřka osmnáctileté snažení a usilovné přemýšlení jak k takové kupě hudby přistoupit, dotáhl do výsledného konce americký producent Steven Hague:“Museli jsme se rozhodnout do jaké míry dáme přednost modernímu zvuku nebo necháme nahrávky v podobě dokumentu své doby. Zvítězila vyváženost mezi oběma názory.“
Big Blue Ball představuje obraz toho, o čem tehdy ve studiích šlo: spontánní sblížení tak rozdílných lidí jako je konžský zpěvák Papa Wemba a španělský flamenkový virtuoz Juan Canizares (rytmicky neodolatelná skladba Shadow) nebo Vernona Reida od Living Colour s maďarskou tradiční zpěvačkou Mártou Sebestyén (Rivers) a zesnulým Hukwe Zawosem z Tanzánie (Forest).
Vztah Sinéad O´Connor k exkluzivním spolupracím je znám, takže její hymické vzedmutí s japonským bubeníkem Joji Hirotou, čínským flétnistou Guo Yuem a teprve předloni dodatečně přidaným hlasem Sevary Nazarkhan z Uzbekistánu nemůže nikoho zaskočit, za to ideální hlasové prolnutí Gabrielova chráněnce Josepha Arthura s Iarlem O´Lionárdem, dudami Ronana Browneho, McNallyho píšťalou, bubeníky z kapely Papa Wemby a Ericem Mouquetem a Michelem Sanchezem alias Deep Forest má dar velkoleposti. Až takové, že prý připomíná atmosféru na dvoře Karmínového krále.
Big Blue Ball není žádné „etno“ zabalené do hutného gabrielovského popu, ale stvrzením pravdy anglického spisovatele Lawrence Durrella, „že hudba je do široka otevřené tajemství a záleží na posluchači, jestli se do něho ponoří nebo zůstane na povrchu“.
 
 
Jiří Moravčík

http://www.world-music.cz/content.php?akce=view_review&idrev=759




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno