Brant rock - Petr Trella - www.atlas.cz

fotka

Mariánskolázeňští vítězové prvního ročníku soutěže Coca-Cola PopStar se po třech letech hlásí s novým albem. Povedlo se jim konečně převést energii z pódií i do studia? Nebo i trojka prosviští okolo podobně jako její předchůdci?

České kapely většinou trápí dost podobný problém. Na scéně se vyloupne velký objev. Přijdou první koncerty, které návštěvníky přesvědčí, že mají zase jednou co do činění s hodně zajímavým seskupením, které by mohlo oživit tuzemskou scénu. Jeden skvělý koncert střídá druhý, kapela se začne zapisovat do povědomí, začne se o ní hodně mluvit a s blížícím se debutem roste očekávání do hvězdných výšin. Jenomže potom onen debut vyjde... A ono se vůbec nic nestane.

Něco podobného potkalo vítěze prvního ročníku talentově-vyhledávácí soutěže Coca-Cola PopStar. 100°C vtrhli na domácí scénu jako uragán a já si dodnes pamatuji, jak mi snad během jediného týdne volalo či psalo x kamarádů, kteří mě lákali na koncert nějakých cápků z Mariánských Lázní, kteří “prý jedou jak sviň“ (doslovný citát). Kamarádi nelhali a já byl regulérně unesen. Pak ale přišel debut Evergreen a dojmy byly rozpačité. Ano, Azataki se od té doby v naší oblíbené hospůdce v tamním jukeboxu točí prakticky při každé návštěvě, ale to je asi tak vše. Jako podklad na nějakou domácí party ideální materiál, který ale prošumí rychleji než by bylo záhodno, což o druhém albu Collage platí dvojnásob. Hodně jsem byl tedy zvědav na změnu nahrávací společnosti, která v případě partičky okolo frontmana Jakuba Johánka měla znamenat větší tvůrčí volnost a konečně snad i zachycení oné nepopsatelné energie a atmosféry, která se za těch několik let koncertování naštěstí nikdy nevytratila.

A ejhle, ono to najednou opravdu jde. Zapamatování hodné kousky najednou převažují, desce po technické stránce nejde vytknout vůbec nic a vůbec, tohle je konečně album, které si pustíte po příchodu z koncertu a necítíte přitom sešlápnutí brzd a ztrátu veškeré touhy produpat doma nohou díru až k sousedům. Krom vlažnějšího intra deska šlape bez menších zádrhelů od začátku až do konce. Máme tu Who I Am, které vám rozkopne dveře, aby vám posléze po místnosti začaly poletovat příjemné One Time a Cream. Ty vám dají dostatek času na zvolení vhodného ohozu pro vyběhnutí na retro disco party TV, aby vám ale chvilku na to bylo po Mansonovsku oznámeno, že Party Is Over. Ta však zdaleka nekončí, protože je na řadě jedna z nejsilnějších položek v novém stostupním arsenálu Single Boy (naživo jedna z vůbec nejzajímavějších věcí).

Jakési intro číslo dvě No Situation je možná docela zbytečné, ale zase vám dá na druhou stranu alespoň na chvilinku vydechnout před skvěle šlapající indie-kytarovkou Love Me Like A Queen. A to ještě stále nejste u konce, protože máte pořád před sebou hutného vícevrstvého Elvise, na kterém se producent a hračička Ecson Waldes evidentně dokonale vyřádil. Aranžmá a různé drobnůstky okolo jsou vůbec tentokrát vychytané na jedničku s hvězdičku. Propojení elektroniky a kytar jde společně harmonicky bok po boku se stále lepším Johánkovým zpěvem (uf, těch poloh je vážně docela hodně), o čemž se před koncem přesvědčíte ještě několikrát (asi nejsem jediný, kdo v Revenge Ocean slyší Thoma Yorkea, pěkné). Pak už ale dorazí jenom filterovský New Years Day a je po nějakých padesáti minutách konec, i když by člověk chtěl ještě víc (majitelé dvojalbové edice s hafem remixů dostanou ještě vydatný sedmdesáti minutový průřez toho nejlepšího z předchozích dvou alb z pohledu Noise Cut, Gregorryho Finna, Chrise Sadlera a spousty dalších).

Inu, nečekal jsem že to někdy řeknu v souvislosti s albem, ale 100°C se pochlapili, splnili co slíbili a na světě je jeden z adeptů na domácí nahrávku roku. Když se tak rozhlížím po okolních recenzích, pak se svým hodnocení nejsem zdaleka jediný, což je vzhledem k neuvadající touze po další rotaci ve věži jedině zasloužené. Takhle si opravdu představuji moderní rokenrol pro jedenadvacáté století.

Konečně plnohodnotné album se vším všudy. Některé skladby jsou možná delší než by musely být, dvě intra jsou zbytečná, ale jinak skoro není moc co vytknout. A zvukově u nás letos možná nic lepšího ani neuslyšíte.

****

Petr Trella

http://live.centrum.cz/recenze/159797-recenze-100c-brant-rock.aspx




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×