Info: Bran - rozhovor a turné

fotka

Po úspěšné sérii letních vystoupení ve Francii pokračuje skupina BRAN v koncertní podpoře svého nového alba "An delienn" v Čechách. V září a říjnu povede trasa turné těmito místy:

18. 9., Neratovice, Jazzový klub, 20:00
20. 9., Příbram, Svatohorská šalmaj, 18:00
29. 9., Praha, Balbínova poetická hospůdka, 20:00
30. 9., Praha, Balbínova poetická hospůdka, 20:00
6. 10., Brno, Stará Pekárna, 20:00
7. 10., Havlíčkův Brod, Stará radnice, 19:30
9. 10., Kladno, Dundee Jam, 20:30
12. 10., Praha, Lucerna Music Bar, Halloween, 21:00
17. 10., Praha, Circus, 20:00
21. 10., Plzeň, Anděl Music Bar, 20:00
30. 10., Praha, Balbínova poetická hospůdka, 20:00

 

Rozhovor s Dewi Pajot (Bran):

 

Zpíváte v bretonštině a francouzštině. Pokud vystupujete ve Francii, kam často Bran jezdí, je to jistě výhoda. Ale není to trochu překážka mezi vámi a českým publikem?
Dewi Pajot: Ano, samozřejmě! Ale v dnešní době se přece v jedné zemi zpívá v různých jazycích, takže to určitě to není nějaký velký problém. Zvučnost a hudebnost bretonštiny a francouzštiny okouzlí české posluchače ihned, stejně jako je často fascinují tradiční hudební nástroje. A zdejší publikum je velmi vnímavé.

To mne přivádí k otázce, s jakým typem publika se vlastně setkáváte...
DP: Překvapuje nás, že se v našem publiku většinou objevují opravdu velmi rozdílné typy lidí. Vedle mladých lidí - dejme tomu mezi patnácti a čtyřiceti lety - pozorujeme často děti, ale i starší lidi. Ti si asi z naší hudby odnášejí něco úplně jiného, než třeba desetileté děti, které asi ještě nerozumí naší hudbě ani textům, ale přesto tiše naslouchají až do konce koncertu. Poslouchají nás také vyznavači různých hudebních stylů, od metalu po folklór. Asi je to tím, že současná sestava kapely disponuje poměrně širokou paletou výrazových prostředků, a to pokud jde o repertoár, aranžmá i nástrojové obsazení. Snažíme se, aby naše koncerty byly pestré...

Dewi, má tvůj bretonský původ nějaký vliv na váš repertoár?
DP: Nabízím to, co znám nejlíp - tradiční bretonské tance a písně, zvláště námořnických máme mnoho. Často jde o melodie, které jsem slýchával v dětství. Nebo řeknu dalším členům kapely: „Podívejte, tento druh tance by byl dobrý...“ A potom napíšeme téma, které se drží tradičních prvků. Pokud jde o tradiční písně, snažím se najít takové, které ještě nikdo před námi v Bretani nezpracoval a nebo je interpretací velmi málo. "War bont an Naoned" na novém albu je z tohoto pohledu výjimkou, avšak v Čechách tuto píseň stejně nikdo nezná.

Co podle tebe znamená Bretaň v současném světě?
DP: Je to svébytná země s vlastním jazykem, kulturou a dějinami, směs lásky a nenávisti vůči Francii. Z tohoto hlediska nevidím rozdíl mezi Bretaní a Českou republikou nebo Švýcarskem a Dánskem. Jediným rozdílem je, že nemáme samostatný politický systém, který by reprezentoval to, co ve skutečnosti jsme. Ale dnes... K čemu by to bylo? Myslím si, že hranice bychom měli spíš bořit...

Vaše hudba má naprosto jedinečný a výlučný charakter, nic podobného neznám. Jak bys ji vlastně popsal?
DP: Řekl bych, že hudební orientace kapely se značně přibližuje world music. Snažíme se o to, abychom měli nějaký společný hudební základ, něco jednotného, co spojuje všechny naše skladby, ale i nás samotné. Zároveň ale usilujeme o rozmanitost. Je to dáno z velké části i poměrně netradičním obsazením a různými možnostmi jednotlivých nástrojů. Je nás šest a většina z nás hraje na víc nástrojů. Je to hodně znát především na našem posledním albu...

... které produkoval a aranžoval kytarista Vojtěch Jindra.
DP: Ano. My většinou vycházíme z nějakého námětu, existující melodie nebo skladby a podle toho napíšeme text. Každý přidá nějakou myšlenku, melodii, nápěv. Vybíráme všichni společně. Poté Vojta pracuje na aranžmá. Má z nás v této oblasti nejvíce zkušeností, má svou vlastní koncepci harmonie a z jeho přístupu vždy vzejde něco zajímavého. Ve skupině má velmi důležitou roli, protože vytváří základy a přináší moderní rozmanitost současné hudební scény.

Vychází váš současný repertoár z tradičních témat, nebo je dán spíše vlastním tvorbou? Už jsme na to vlastně narazili...
DP: Mezi tradicionály a vlastní tvorbou se snažíme udržovat jistou rovnováhu. Přesto ale dáváme přednost spíše našemu materiálu - asi tak třetinu současného repertoáru tvoří naše vlastní kompozice, ode mne, od Tomáše nebo od Vojty. Má to podle nás větší smysl, už jen proto, že tím skupina získává vlastní tvář. Ale nechceme konkurovat lidovým skladbám, to ani nelze.

Tradiční otázka na závěr: jaké máte nyní plány do budoucna?
DP: Právě jsme dokončili naše čtvrté album "An delienn" (Indies Scope, 2008), s nímž bychom chtěli procestovat Evropu. Pokřtíme ho v listopadu v pražském Paláci Akropolis. Máme za sebou čtrnáctidenní turné po Bretani, kde jsme vystoupili například na mezinárodním festivalu Interceltique v Lorientu nebo jsme v Cléder roztančili sedm set lidí na fest-noz, tradiční bretonské taneční události. Na rok 2009 máme již v plánu kromě mnoha českých vystoupení také několik koncertů v Německu a ve Francii.




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno