Info: Interview s kapelníkem Terne Čhave - Gejzou Bendigem – duben 2008

fotkaTerne Čhave jsou tu už dlouhou dobu, jak moc se kapela proměnila od svého začátku?
V něčem hodně a v něčem vůbec ne... Po stránce personální to je na 73% – z původních členů nás v kapele zbyla polovina, ale navíc 3 z dnešních členů ani nejsou cigáni (i když pomalu už taky budou ...). Hodně se taky změnil náš přístup ke hraní – dřív jsme se snažili hrát za každou cenu a všude, dnes už máme jasno, kam chceme jít a kam se naopak vůbec nechceme cpát.
Co se ale moc nezměnilo, to je naše hudební cítění. Jasně, „More, love!“ zní hodně jinak, než naše první demo, ale je to spíš záležitost moderní technologie, než stylu. Byl to ale přirozený vývoj, už od začátku jsme směřovali k jinému projevu a jinému zvuku, než hrála většina našich známých. Já jsem se doma a od kamarádů učil naše staré písničky, ale taky jsem už v 16 hrával v rockové kapele na basu. Tam jsem se ostatně seznámil naším dnešním producentem Petrem Vyšohlídem. Poslouchali a hráli jsme mj. Hendrixe, Rush nebo Cream. Když jsme potom s klukama založili Terne Čhave, asi se tam ta moje rocková minulost stejně projevila. Takže v tomhle směru vlastně jedeme už od začátku pořád po vlastních kolejích.

Od vydání předchozího alba Kaj džas uplynuly téměř 4 roky, to je docela dlouhá doba, co mezitím kapela dělala, a proč trvala nove album tak dlouho?
I když to možná navenek nebylo vidět, tak za ty 4 roky jsme zažili co se dalo – vzestup, úspěch, vleklou krizi (kapela se téměř rozpadla) a teď i znovuzrození. Už v létě 2004, těsně před vydáním desky Kaj džas, jsme začali koncertovat v zahraničí. První velký festival, na kterém, shodou okolností, budeme letos hrát znovu, byl maďarský Sziget. Na ten se nedá zapomenout! V roce 2004 jsme odehráli přes 70 koncertů, což bylo 2x více než v předcházejícím roce a následující rok to bylo stejné, jen s tím rozdílem, že v létě jsme hráli téměř jenom v zahraničí. Byli jsme v Belgii, Holandsku, Itálii, Slovensku, Lucembursku, Skotsku a hodně koncertů jsme odehráli především v Polsku. Potom ale přišel pomalý sestup, měli jsme nějaké problémy a kluci měli na kapelu málo času. I když na koncertech byli Terne Čhave stále lepší a lepší, pořád jsme neměli repertoár na novu desku a krize vyvrcholila odchodem několika zakládajících členů. Našli jsme sice náhradu, ale i tak nám trvalo další rok, než jsme začali znovu naplno. Z desky More, love! ale máme úplně jiný pocit než z té předchozí a věříme, že tentokrát to bude větší jízda!

Terne Čhave jsou pánská záležitost. Neuvažovali jste přizvat dámský vokál, zpěvačku?
Ale ano, uvažovali, koneckonců máme doma skvělé zpěvačky a na desce je i uslyšíte. Ale na koncertech by to asi nešlo… kde by bylo naše poslední svobodné kočování??? 

Proč se nové album jmenuje More, Love!? Má to nějaký význam i v romštině?

Už když jsme začali připravovat tuhle desku, věděli, jsme, že na ni chceme dostat ten dnešní rozpor v našich životech. Rozpor mezi tradicí a současností, mezi tím, že musíme chodit na čas do práce a tím, že ještě naši rodiče žili v osadě úplně jiný život, tím, že musím mít mobil a že ho stejně pořád zapomínám doma. Když jsme přemýšleli o názvu desky hledali jsme něco, v čem se tento rozpor odrazí a co bude zároveň dobře znít. Plácali jsme páté přes deváté a spolu s Petrem jsme potom přišli na More, love. Anglický význam „more love“ /více lásky je docela v protikladu k romskému významu - u nás to znamená něco jako – „hele, prachy“, nebo „prachy, vole“... Kolem peněz se točí tolik věcí, každý potřebuje peníze a spousta lidí pro ty peníze zapomíná na to, co vlastně potřebuje ve skutečnosti – více lásky. Roman Feko přišel s novou písničkou, ale neměl zatím text. A jak už to v životě bývá, když máš půlku pečeti, druhá si k ní brzo najde cestu. V té chvíli se objevila nabídka od Člověka v tísni, jestli bychom nechtěli podpořit jejich kampaň proti předlužení a lichvářům a všechno to zapadlo do sebe. Rozhodli jsme se, že tohle bude ta písnička o penězích a o tom, co peníze s lidmi dělají.

Produkce tohoto alba se ujal Petr Vyšohlíd, proč právě on? Má cit pro romskou hudbu?
Je to náš starý kamarád a ukecali jsme ho . A jsme s tou spoluprací opravdu spokojeni. On dal té desce tvář, dělal aranže, občas i hrál a věnoval jí spoustu práce a své osobnosti.

Jaký je rozdíl mezi novým CD a předchozími alby? Jak by se dalo stručně album charakterizovat?
Jsme zatím ještě pořád tak moc uvnitř té desky, že nemáme nadhled, abychom ji mohli nějak hodnotit. Snad jen to, že jsme s ní daleko víc spokojeni, než s tou předchozí a že díky tomu máme taky daleko větší očekávání. Ale to se teprve ukáže. Hodnotit ji budou jiní.

Na albu More Love je patrný zvukový i aranžérský odklon od předchozích alb, bude následovat i pódiová proměna Terne Čhave?
Určitě. Částečná proměna proběhla už před vydáním desky - výměna na postu bubeníka znamenala velkou změnu (Libor Friedl, je bývalý spoluhráč Petra Vyšohlída z legendárních I.R.A.), zvuk kapely se ještě přitvrdil a získal na rockovější průraznosti. A na nových koncertech k vydání desky už posluchači uslyší i elektrickou kytaru v rukou kapelníka Gejzy Bendiga a sampler bude obsluhovat bývalý bubeník, dnes hráč na klávesy, Honza Dzurko.

Angažují se Terne Čhave v romské otázce? Nebo se naopak soustředíte  jen na muziku?
Co to je „romská otázka“? Fakt nevím, co si o tom mám myslet… Roma znamená člověk… jsme v prvé řadě lidi a teprve potom něco dalšího, myslím, že chyba je, že se to pořád takhle odděluje. V ničem se neangažujeme, ale ani se nesoustředíme jenom na muziku. Pro nás jsou na světě důležitější věci – rodina, láska, svoboda... 

Na novém albu používáte hodně elektrickou kytaru a asi taky nějaké samplované zvuky, vypadá to , že jste vlastně současná rocková kapela, ale přitom hrajete pořád hodně starých romských skladeb. Proč? Co si z nich ještě dnešní Romové můžou vzít? A co my ostatní, gádžové?
    Ano hrajeme staré romské písničky a hrajeme je záměrně. Tady v Čechách hrají romské kapely hodně lidových písniček, ale spousta z nich vznikla a zlidověla v podstatě nedávno, mezi 50-70 lety min. století. Jsou to krásné písničky, ale jsou už poznamenané moderní dobou a častokrát zálibou v latinské muzice. My jsme je taky hodně hrávali, ale na Na „More, love!“ jsme se snažili oprostit se od těch novodobých vlivů a dostat se ještě dál zpátky do minulosti, k opravdu starým a původním romským písničkám, které zpívaly naše babičky a hráli staří. Zjišťuju, že nemám rád tenhle moderní svět, který se snaží lidem namluvit, že si můžou všechno koupit a že můžou být osobnost, když si koupí právě tenhle úžasný výrobek, který má ale milion dalších lidí na celém světě, takže jejich osobnost se někam ztratila. Ty staré písničky jsou o něčem úplně jiném. Pro mě je v nich ukryta strašná síla, neumím to moc pojmenovat, ale je to ten starý svět, který mě čím dál víc přitahuje, ta svoboda a pravdivost, cítím, že to byl skutečný život, se vší bolestí a trápením na jedné straně, ale taky s obrovskou radostí a vlastně asi mnohem šťastnější. Ale vím, že žijeme tady a dnes a ne v nějakém skanzenu. Proto jsem se vrátil k elektrické kytaře a navíc jsme přibrali ještě sampler. Vím, že pokud chceme tohle naše poselství prorazit k uším dnešních lidí, musíme používat dnešní prostředky a už od dob začátku rock’n’rollu, elektrická kytara je pro tenhle účel moc dobrý prostředek.

Jaké jsou plány do budoucna?
Hrát, hrát, hrát a ještě letos začít připravovat materiál pro novou desku.




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno