Info: Střela zastavená v jantaru - Jiří Plocek - Litrární noviny

fotka

BUM! A střela se zastavila v jantaru

Ty Syčáci a Květy představují na svých posledních albech v současnosti nejvýraznější póly brněnské alternativní hudební scény.
Když se v brněnském klubu Alterna křtilo 6. března nejnovější CD kapely Květy Střela zastavená v jantaru, úlohu kmotra přijal Petr Váša. Bylo v tom hodně symbolického. Obě kapely spojuje nekompromisní tah za svým pojetím hudby. Jsou propojeny také skrze bubeníka Aleše Pilgra, který na podzim loňského roku obohatil „klasickou“ sestavu Syčáků na jejich posledním CD Bum Bum Bum To nejlepší a bicí.


Jinak ovšem obě skupiny představují zcela odlišné cesty alternativní hudby. Petr Váša (narozen 1965), dlouholetý pěstitel „fyzického básnictví“, všestranně nadaný umělec, neobyčejně dovedný kejklíř se slovy, založil po letech kapelního půstu v roce 1999 Ty Syčáky – spolu s baskytaristou Tomášem Fröhlichem a kytaristou Petrem Zavadilem (mimo jiné dnes i manažerem Květů). Tato dvojice, vytrénovaná předchozí dlouholetou spoluprací, vytvořila natolik přesvědčivý rytmický základ pro Vášovu deklamační akrobatiku, že si dlouho nikdo ani nevzpomněl, že by „rocková“ kapela měla mít i bicí. Od výše zmíněného roku vydali Syčáci čtyři CD a toto poslední, páté, je vlastně jakousi bilancí, průřezem předchozí tvorbou, obohaceným poněkud překvapivě právě o bicí. Výraz kapely se však zásadně nezměnil. Je hutnější a rockově údernější a umím si představit, jak ve spojení s Vášovým excentrickým a uhrančivým projevem lapá do svých sítí publikum na koncertech a přinutí je vibrovat v nekompromisních rytmech. A je jedno, jestli připomínají hardrockovou klasiku, experimenty King Crimson, punkové riffy nebo etnické inspirace. Jsou podřízené jednomu cíli, službě zpěvákovi a performerovi v jedné osobě. S minimálními náznaky autonomního hudebního myšlení. V tom je po hudební stránce základní rozdíl mezi oběma skupinami. Hudba Květů, jejichž současná hráčská podoba se tříbí zhruba v posledních třech letech, se odehrává ve zvukově barevných, neotřelých aranžích, muzikantských partech, jež jsou současně i hudebnickou výpovědí samy o sobě. V nich se ukazuje mnohostrannost každého ze trojice muzikantů – zpěváka, kytaristy, mandolinisty, harmonikáře a vůbec všeuměla Martina Kyšperského, basisty a občasného klavíristy Ondřeje Čecha a bubeníka, perkusionisty a harmonikáře Aleše Pilgra. Důležitou roli hrají i studioví hosté, mezi jiným klávesista Milan Nytra a trumpetista Michal Gera. V důmyslných aranžích občas sice mírně zaniká rytmická pregnance kapely, ale to neubírá na pocitové jistotě nahrávek. Barevnost Květů je úctyhodná.

A stejně tak úctyhodná je i jejich poetika. Z frontmana a hlavního autora Martina Kyšperského (narozen 1980) se vyvinul nevšední textař, který proplouvá svobodně mezi břehy absurdna, sebeironie, milostné lyriky, fantastična a dětského úžasu. Jeho imaginace je překvapivá a nemá hranic, přičemž cítíme, že nikdy nejde o intelektuální hru. Textová výpověď vyvěrá z autentického pocitu. Hle, co se vejde do písně, jejíž název je současně jejím prvním řádkem!

Kolik mravenců musí přijít, aby odtáhli ledničku?
Kolik vrabců, aby odnesli nákladní auto?
Kdo je zavolá, jak to udělá, kdo tyhle věci má v malíčku?
Kdo ví, co němým tvorům slíbí za to?

Trhám ti bílou růži v zahrádkářské kolonii
(Štěkání psů je něco, co k tomu patří…)
A pokládám ji zlehka na tvou šíji
– nechť je ona a ty tím prvním, co úsvit spatří.

Pohněte bílou lebkou v kuchyni!
Pohněte červenou mršinou venku!
Pohněte bílou lebkou v kuchyni!
Pohněte červenou mršinou venku!

…jestli je všechno tak marný…
Volám jí a ona říká, co vidí!

Milostných písní kolem nás létá ve vzduchu mnoho, populární hudba jimi doslova zamořuje náš citový svět. Ale tak křehkou a průzračnou píseň, utkanou na kytarové pavučině, jako je Listí podzimní, jsem nepotkal už léta (texty viz www.kapelakvety.cz). A to prosím u expresí nabité alternativní kapely! Textové obrazy Martina Kyšperského promlouvají i bez hudby a svědčí o zrození básníka, ne „jenom“ textaře. Obojí je ovšem obrovské umění a Kyšperský má k němu bezpochyby nakročeno. Při svém mládí je ještě pln energie, vzletu a ctižádosti, která ho nabíjí nervozitou a občasným nadbytečným afektem při zpěvu. Ale jeho svérázný projev už vykrystalizoval, a pokud zpěvák nepoleví, usadí se brzy tak, jak se sluší a patří. Do služby písňového poselství a hudby, nepropadaje přitom sobě samému.

Vášova zralá poetika je zcela jiného druhu, postrádá Kyšperského lyričnost a obrazovou košatost, pracuje úsporněji se slovem a jeho významem, často hravě vychází z promyšlené pojmové logiky. Také se zcela ze sebe nevydává, má vše víceméně pod kontrolou a možné nebezpečí citového úniku vyrovnává humorem a (sebe)ironií.

Jednoho dne tě začne vábit les
Onoho dne tě začne vábit
Křížení cest a klíčení slov
Křížení slov a klížení slok
Les slov tě pozve na lov slok
Let sluk či sex slov?
Vynález slov či nálet sov?
S úctou tvé nevýslovno
Těším se na slyšenou

Vášova výpověď má těžiště v divadelnosti, což není míněno nikterak pejorativně. Vášu je nejlepší při poslechu vidět. Dokonalé, bytostné propojení bezchybné a virtuózní deklamační techniky s interpretovanou hudbou, vtipné textové hříčky a nahlížení všední reality z nečekaných úhlů činí jeho performanci jedinečnou. Proto není náhoda, že na CD Syčáků je připojena i video ukázka z představení „punkové vopery“ SSSS… z roku 2004 v pražské Arše.

Někomu je bližší tvorba Vášova, jinému Kyšperského, což analogicky platí o tvorbě Syčáků a Květů. To ovšem nic nemění na situaci, že jsou to dvě strany téže mince – tuzemské alternativní folk-rockové hudby v té nejlepší podobě. Oba protagonisté jsou nadáni vícerozměrným uměleckým talentem. Kyšperský je o generaci mladší než Váša, ale není jeho přímým následovníkem. Je představitelem lyričtějšího, pocitovějšího (přitom sdostatek expresivního) pólu proti intelektuálnějšímu pojetí. Váša a jeho kapela jsou stoprocentně vyzrálí, zatímco Kyšperský i Květy jsou ještě na cestě. Ale když si vezmu do rukou výtvarně krásný a promyšlený obal CD Střela zastavená v jantaru, vím, že už jsou velmi daleko.

 Jiří Plocek

http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=5204 




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno