Info: Čankišou rozhovor - duben 2008

fotka

1. Jsou Čankišou kamarádská kapela, nebo mají svého leadera, který vládne celé kapele?

Karel Heřman: Leadra jako takového nemáme, takže spíš anarchie, protože po deseti letech tvorby a hraní tímto způsobem proběhla spousta třenic a rozdílných názorů a výsledek je vlastně kompromis, ale umíme si navzájem naslouchat, což nás snad stále sune dál. Zvláštní způsob práce, který alespoň pro nás na pódiu funguje.

Jan Kluka: My jsme s Čankišou spíš typ kamarádské kapely, možná díky tomu se někdy tak moc hádáme. Místo kapelníka tady chybí, ale zase jsme celkem demokratická kapela, občas i hlasujeme. Jasný leadr nebo kapelník u nás není.

2. Hrajete spolu již řadu let, jak překonáváte krize tzv. „ponorkového typu? A jak moc se proměnila kapela od svého vzniku?

Karel Heřman: Samozřejmě, že ponorka byla a to mnohokrát .Zatím jsme se vždycky vynořili a možná je to tím, že jsme vlastně od začátku ve stejné sestavě. Razíme názor, že moment, kdy se členové kapely začnou vyhazovat, znamená pro kapelu brzký konec.

Jan Kluka: Ponorek máme celkem hodně, dokonce někteří řidiči, kteří nás vozí, s námi nechtějí jezdit, protože se hádáme. Ale my se samozřejmě hádáme z toho důvodu, že chceme pro kapelu to nejlepší, takže je to takové tvůrčí hádání. A jak to překonat? Různě. Chvíli se spolu třeba nebavíme, pak zase bavíme. Je třeba to vždy nějak překlenout.
Co se týká proměny kapely, myslím, že se nijak nezměnila. Ze začátku jsme váhali, jestli nepoužívat víc elektroniky, ale nakonec jsme zjistili, že ta originalita a i to co, umíme nejlíp, jsou akustické nástroje a jsme v tom úplně stejně od samého začátku.

3. Kdo dělá text a co to vlastně ten lid Čanki je?

Jan Kluka: Texty skládá z 90 % Kája Heřman - zpěvák, protože on je ten, který vnímá přes své tělo dávné zvuky, hudbu a texty lidu Čanki. A samozřejmě částečně se podílí i zbytek kapely. Lid Čanki je lid jednonohých, kteří žili na poušti a měli velkou berlu, o kterou se na jednu stranu opírali, na druhou stranu když si chtěli odpočinout, tak si lehli a dali si na ni svou jedinou velkou nohu a udělali si tak stín. Byli to muzikanti a zpívali tzv. prvotním nebo slunečním jazykem a tím vlastně dnes zpívá i Kája.

4. Čankišou jsou pánská záležitost. Neuvažovali jste o angažování zpěvačky?

Jan Kluka: My jsme sice pánská kapela, ale na druhé i třetí desce nám hostovala Dorka Baarová z Tara Fuki a to jak zpěvem tak i violoncellem.

5. Proč se nové album jmenuje Lé La? Má to nějaký symbol pro lid Čanki?

Jan Kluka: Lé La je odpověď na kreolský pozdrav. Když tam někoho potkáte, řeknete „Komajlé“ a on vám odpoví “Lé La“. V kreolštině se používá onikání, takže Komajlé znamená „Jak se má“ a odpověď Lé La „Je tady“. Zvláštní symbol pro Čankišou to má v tom, že kreolština je jazyk, který má k čankštině velmi blízko. Pro nás to byla taková přirozená asimilace a Karel se tam naučil několik nových čaknských slov. A Komajlé a Lé La patří právě k těmto slovům.

6. Jaký je rozdíl mezi novým CD a předchozími alby? Jak by se dalo stručně album charakterizovat?

Jan Kluka: Myslím si, že CD Lé La je asi nejbarevnější, nejpestřejší. Jsou tam vlivy z našeho cestování, z Réunionu, Pakistánu ale i Ukrajiny, kde jsme také několikrát hráli. Tyto vlivy se na něm hodně podepsaly. Co se týká zvuku, tak jsme poprvé použili hodně výrazně elektrickou kytaru, takže jsme v některých písničkách lehce přitvrdili.
Jednoduchá charakteristika alba? Je to cestovatelská deska lidu Čanki.

7. Lid Čanki je s kapelou celou dobu její existence, není to pro Vás někdy omezující, držet se stále té poetiky?

Jan Kluka: Omezující to určitě není. Lid Čanki byli vlastně první muzikanti, takže ta studnice je obrovská a stále máme co čerpat. My se vlastně ani té poetiky nemůžeme zbavit. My jsme Čankišou a hrajeme hudbu lidu Čanki.

8. Nahrávání alba je tvůrčí proces, kdo při něm má hlavní slovo? Neuvažovali jste o producentovi?

Jan Kluka: Nahrávání je samozřejmě tvůrčí proces. My jsme si tak nějak rozdělili jednotlivé písničky. Někdo se koncentroval víc na jednu, někdo na druhou, ale vždy jsme výrazně spolupracovali se zvukaři, se kterými jsme nahrávali. Ať už to byl Mikeš (Libor Mikoška) nebo Petr Vavřík a teď Topol (Jiří Novotný), který nám hrozně pomohl a je i částečně producentem desky. Nachomýtnul se k tomu vlastně jako slepý k houslím. My jsme producenta hledali, ale naše hudba je tak strašně specifická… Producent se většinou hledá podle toho, jak chce kapela znít, např. dobře rockově, dobře folkově apod. Ale v našem případě to je hrozně těžké, my jsme prostě Čankišou. Těžko hledat. Já osobně si dokážu představit např. Gorana Bregoviče nebo Vinxe nebo někoho podobného, ale nevím, jestli u nás někdo takový je. Myslím si, že ne.

9. Řada z členů kapely má ještě spoustu dalších tvůrčích aktivit, jako je skládání hudby pro divadelní hry, či účasti v jiných projektech. Jak se Vám daří tyto věci skloubit? Jaký přínos to má pro Čankišou?

Jan Kluka: Každý máme ještě civilní zaměstnání. Nikdo se neživí Čankišou i když někteří z nás se více či méně hudbou živí. Myslím, že to je dobře, protože když si člověk vyzkouší práci v oboru s někým jiným, tak ho to vždy obohatí. Na druhou stranu pokud někdo má úplně jiné zaměstnání, tak se pak zase těší, že si zahraje a odpočine od práce, kterou dělá a která třeba s hudbou vůbec nesouvisí.

10. Co může čekat návštěvník koncertu, který na vás půjde poprvé? Je Váš koncert nějak stylizován?

Jan Kluka: Čankišou je především taneční a energická kapela. Snažíme se posluchačům předat energii té hudby, která nás baví. To si myslím, že může každý na koncertě čekat. Možná jediná stylizace je, že se opravdu snažíme hrát na doraz a předat lidem pozitivní energii.

11. Protože zpíváte jazykem lidu Čanki není problém s komunikací s publikem v zahraničí. To dokládají i exotické destinace, kam pravidelně jezdíte. Je rozdíl mezi koncerty v zahraničí a v ČR?

Jan Kluka: Já jsem pociťoval rozdíl mezi naším publikem a zahraničním hlavně když jsem jel ven hrát s jinou kapelou, např. revivalem. Tam bylo jasně poznat, co se kterému národu líbí. Ale v našem případě to lidi berou vlastně všude stejně dobře. Všude to bylo příjemné, stejně jako u nás. Samozřejmě jsou drobné rozdíly. Např. hrát v Itálii latinskoamerickou hudbu je blbé, protože oni ji umí moc dobře. A když takovéto prvky máme v naší hudbě, tak je to tak moc nebere, protože to pro ně už není žádná exotika na rozdíl od nás. Ale co se týče Čankišou, tak žádné zásadní rozdíly v přijímání naší hudby na světě nebo u nás nejsou. A to je samozřejmě dobře.

12. Jak často navštěvujete zemi lidu Čanki?

Jan Kluka: Jelikož čankiové byli kočovný národ, tak zanechali stopy v různých formách v různých zemích a v různých hudebních tradicích. Země Čanksko neexistuje. Akorát na festivalu v Mongolsku reprezentoval Karel Heřman Českou republiku a Čanksko. Když si přečtete knížku Ukopnutý palec aneb Příběhy lidu Čanki, kterou jsme vydali a ke které jsme natočili soundtrack, tak tam jsou i příběhy hodně ze severu. To mnohým může připadat zvláštní, protože se všichni domnívají, že Čankiové žili především na poušti. Ale někteří badatelé říkají, že byli i mezi Eskymáky. Takže my se vlastně cítíme dobře všude, a kamkoliv jedeme, tak je to vlastně země lidu Čanki.

 




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno