Info: Minach - rozhovor (březen 2008)

fotka

21.3. vychází album brněnskému seskupení okolo zpěvačky Mariany "Minach" Chmelařové. Tady je s nimi rozhovor.

Je šanson populární žánr v ČR?
Zdeněk Král: Popularita šansonu před nedávnou dobou vzrostla. Zasloužila se o to hlavně paní Hana Hegerová, ale také Ester Kočičková a další více či méně známé osobnosti. Tradiční šanson dnes zpívá kdekdo a i ti, kteří neumějí vůbec zpívat (a dokonce zpívají francouzsky, např. Chantal Poulain vydala CD šansonů, protože šanson je někdy o výrazu více než o zpěvu, takže to může být hezké - je to výpověď). Ovšem spojovat šanson s Minach není už tak snadné, protože se písně, a konkrétně písně nové desky, od klasického šansonu vzdálily. Pracovní název tohoto "jiného stylu" je Chocolate Hot Blues. Co by to ale mělo přesně vyjadřovat, to nevím...

Dá se Vaše hudba charakterizovat jako divadelní šanson?
Zdeněk Král: To právě už ne. První deska taková snad je, ale to, co děláme teď má k divadlu hodně daleko. Musíme ale oddělovat CD a koncert. Na koncertě se divadelní prvky i písně objevují.

Spolupráce Minach a Zdeňka Krále trvá přes deset let, přesto každý má spoustu dalších projektů, co udržuje tuhle spolupráci?
Mariana Chmelařová: Dlouhé a upřímné přátelství.
Zdeněk Král: Ano, jsme přátelé (už přes deset let) a navzájem se nám líbí, co dělá ten druhý. Tedy v muzice...

 

Protože každý z Vás se podílí právě i na ostatních projektech, co přinášíte po autorské stránce na toto album? Kdo má v kapele hlavní slovo?
Mariana Chmelařová: Je to pokus o co nejosobnější a nejpřesnější interpretaci toho, co autoři hudby a textů stvoří. V kapele máme demokracii, každý hlas má stejnou váhu, i když Králův, Manolovův a Panušův má váhu větší. Můj je však nejvíc slyšet.
Zdeněk Král: Na desce jsou převážně mé písně, napsané ve většině případů na texty našich kamarádů, našich spřízněných duší. Jako autor zde také participuje Mario Buzzi. Mám ale pocit, že pro tuto desku - její podobu - měla spíš zásadní význam ta společná práce ve zkušebně, práce na aranžmá, na zvuku. To úmorné hledání, mnohdy končící depresí, roztržkou nebo hádkou a jindy zase radostí a uspokojením z nově "udělané" věci. Hlavní slovo mají v kapele všichni, neboli: podoba písně vzniká buď kompromisem (protože všichni jsou hlavy dubové) nebo tím, že do příště se s novou zvukovou podobou písně někdo smíří (většinou já...).
Ivan Manolov: Hlavní slovo v kapele mám já. I když si to ostatní nemyslí...


Vaše album je hodně osobní, či dá se říct, že je generační vypovědí?
Mariana Chmelařová: Rozhodně osobní, generační výpovědi už mám ve svém věku za sebou.
Zdeněk Král: Jsme v kapele generačně spřízněni. Zažili jsme podobné časy. Pohybovali jsme se všichni v určité době v hudebním a divadelním prostředí, které na nás mělo zásadní vliv. V podstatě nás vysálo natolik, že jsme všichni od "umění" do jisté míry zběhli. Bez hudby nás ale zase život neuspokojuje, takže se pohybujeme někde "mezi". Toto "mezi" je možná na desce také slyšet. Je to oscilace mezi láskou a nenávistí k umělecké profesi...


Jak důležitým prvkem je ve Vaší tvorbě humor? A jaký druh humoru máte rádi?
Ivan Manolov: Černý humor je základním stavebním kamenem naší hudby.
Mariana Chmelařová: Hodně se u tvorby nasmějeme a ano, je to humor černý.
Zdeněk Král: Humor je velmi důležitou složkou našich vystoupení. Vytváří protipól našim depresivním písním.


Je nahrávání desky pro Minach spíše tvrdou prací nebo společným mejdanem přátel?
Ivan Manolov: Především tvrdým bojem s uzavřenou myslí.
Zdeněk Král: Nahrávání desky je tvrdou prací. Je to pokus o zachycení něčeho, co existuje jen, když se to "tomu" hodí. Atmosféra písničky se nevytvoří pokaždé. Ale také to není náhoda - je to o soustředění, prožití, ukázněnosti. Nepamatuji se, že bychom na zkoušce nebo ve studiu pili nějaký alkohol (to je tedy hrozný!..).

Je možné vidět Minach i mimo divadelní prkna? Koncertujete?
Zdeněk Král: S koncerty vlastně začínáme. Nechtěli jsme prezentovat polotovar. Vytvářeli jsme poslední rok novou podobu písniček (ať už starších nebo nově vzniklých) a kombinovat staré aranžmá s novým moc nešlo. Jistě, měli jsme pár koncertů a v Brně hráváme pravidelně např. v Desertu. S novou deskou bychom rádi objeli pár klubů a kaváren - uvidíme, co si domluvíme, protože profesionální manažeři se většinou zajímají jen o "provařené" kapely... Naše hraní byla často spjata s divadlem - představení Kniha hledá partnera (loni v Huse na provázku), Komediograf (v HaDivadle stabilně), Beztíže (připravuje se v Huse na provázku).


Co může čekat návštěvník koncertu, který na vás půjde poprvé? Je Váš koncert nějak stylizován?
Mariana Chmelařová:
Cukr i bič, step i výtečnou francouzštinu. Koncert je pokaždé stylizován dle našeho momentálního duševního rozpoložení a tudíž je to většinou skvělá podívaná.
Zdeněk Král: Je však třeba říci, že to není jen o hudbě, ale také o humoru a atmosféře. Máme v repertoáru též dětské okénko (pro děti našich fanoušků) a mezi fatálními písněmi se snažíme uvolnit atmosféru kdejakým lascívním vtípkem... Kdo už jednou přišel, byl většinou nadšený a na koncerty se vrací.

Budou na vašich koncertech k vidění i hosté z desky?
Mariana Chmelařová: Jo, to je ve hvězdách.
Zdeněk Král: Pravděpodobně budou hosté viděni jen na pár koncertech, spojených se křtem desky.

 






Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno